Podlehnout touze a občas si užívat nezávazného sexu. To přece není až tak špatné, ne? Dokud se do toho nezapletou city...
„Nezapomeňte všichni říct rodičům, že příští středu bude rodičovská schůzka,
aby přišli,“ loučil se učitel Noah Mason se svou třídou. Ozvalo se sborové ano
a pak se žáci třetí třídy základní školy vyhrnuli na chodbu.
Noah začal balit své věci
a těšil se na volný víkend.
„Pane učiteli?“ ozvalo se
zakašlání a Noah si uvědomil, že jedna žačka ještě neodešla a nervózně po něm
pokukuje.
„Copak se děje, Mio?“
zeptal se s úsměvem, aby ji dodal odvahu. Zřejmě mu chtěla něco sdělit a
nevěděla jak.
„Mohl by přijít místo
rodičů můj strýček?“
„Tvoji rodiče nebudou
mít čas?“ svraštil obočí. To není moc dobré, když rodiče nemají čas na vlastní
dítě.
Dívenka sklopila hlavu.
„Oni už jsou v nebi,“ zašeptala a Noah by si nejraději nakopal. Zatraceně. Jenže byl tu nový
a rodiče svých žáků měl vidět nyní poprvé. Nemohl tušit, že Miini rodiče jsou
po smrti.
Přešel k ní a
pohladil ji po vlasech. Dřepl si před ni na jedno koleno a dívenka zvedla
hlavu.
„Omlouvám se, Mio, nevěděl jsem
to. Samozřejmě, že budu rád, když přijde tvůj strýček,“ usmál se na ni a ona
přikývla.
„Tak nashledanou, pane učiteli,“
zamávala mu, už zase ve své obvyklé veselé náladě a odcupitala na chodbu, aby
se vydala domů.
„Hezký víkend,“ zavolal za ní. Sesbíral zbytek svých věcí a zamyšleně se vracel do sborovny. Na
tohle místo nastoupil před třemi měsíci jako nový třídní učitel 3.A. Uvědomil
si, že žalostně zanedbal informovanost o svých žácích. Jenže ty první měsíce
byly hektické a on si zvykal na řád školy.
„Pitomče,“ zamumlal si
sám pro sebe.
„Co se děje, Masone?“
S neslyšným povzdechnutím se otočil a zářivě usmál na svou kolegyni Mirandu. Učila vyšší ročníky a
vypadalo to, že za každou cenu hodlá Noaha dostat na rande. Co naplat, když jí
vysvětloval, že rozhodně nemá zájem. Zdálo se, že ona si užívá to jeho
odmítání.
„Vůbec nic. Chystám
se domů,“ zamumlal a oblékl si kabát. Už se těšil, jak se doma natáhne a nebude
dělat vůbec nic. Věděl, že realita bude nakonec úplně jiná, protože je toho
ještě spoustu, co musí udělat, ale chtěl si aspoň na chvíli udržet tu nádhernou
iluzi.
„Tak si užij víkend!“ zvolal a rychle zabouchl dveře sborovny. Žena za ním zálibně hleděla.
Byl opravdu zábavný tenhle Noah. Pokývala hlavou a vrhla se na opravování
písemek. Chtěla mít přes víkend volno a věděla, že pokud to neudělá tady, doma
se k tomu prostě nepřinutí.
Byl nádherný podzimní den, tak se rozhodl, že se domů projde. Neměl to daleko, i když obvykle
používal metro. Vrazil ruce do kapes a opět si vzpomněl na Miu. Zřejmě to bude
dlouho, co její rodiče zemřeli, protože jí to nerozplakalo, přesto s dítětem
soucítil.
Jaký je asi její strýc? Určitě to bude ten dědečkovský typ, uchechtl se. Přijde v nažehlených
kalhotech a košili s vestou. Bude takový ten bručoun, ale ve skutečnosti bude
mít dobré srdce. Noah se musel zasmát sám sobě. Už se zase oddával těm
fantaziím. Občas litoval, že tak bujnou fantazii vůbec má.
Zalovil v kapse, aby vytáhl klíče, protože dorazil ke svému bytu. Otevřel dveře a sotva stanul
uvnitř, začal na něj skákat jeho pes.
„Jsem doma, Hiri,“ smál se a začal ho drbat za ušima. Měl dvouletého Jack Russel teriéra. Pes odběhl
do druhého pokoje a přinesl vodítko.
„Jistě, jistě, už
jdeme.“
Odložil si jen aktovku, kterou do školy nosil a vzal psa na vodítko.
Vyrazil s ním do nedalekého parku, kde ho pustil na volno a posadil se na lavičku. Pes běhal po parku jako neřízená
střela, ale naštěstí nikoho neobtěžoval.
Noah se opřel o
lavičku a zavřel oči. Po celém týdnu byl docela unavený. Rozhodl se, že
tentokrát si opravdu půjde lehnout brzy. Ačkoliv to říkal vždy. Samozřejmě se
mu to nedařilo plnit. Podíval se na hodinky. Už bylo pozdě.
„Hiri!“ zvolal a pes okamžitě přiběhl. „Slibuji, že zítra si sem půjdem hrát, ale dneska jsem
unavený,“ omlouval se zvířeti, jak měl ve zvyku, když s ním byl venku méně jak půl hodiny. Věděl, že Hiri potřebuje
hodně pohybu, ale občas byl buď moc unavený, nebo prostě jen neměl dost času.
Pes na něj hleděl oddanýma očima a nezdálo se, že by s tím měl nějaký problém.
Noah byl rád, že si ho nakonec pořídil.
Doma prozkoumal obsah své lednice, aby zjistil, že tentokrát budou k večeři opět instantní nudle. Prohrábl si
rukou vlasy. Měl bych začít něco dělat se svým životem, pomyslel si unaveně.
Bylo mu třicet a pořád byl sám. Nebavilo ho to, ale najít vhodného partnera se
mu začalo jevit jako naprosto nemožné.
Sednul si na pohovku a pustil televizi. Dávali nějaký sitcom, ale ani ho moc nevnímal.
Hiri se vedle něj stočil do klubíčka a on ho nepřítomně hladil.
Pejska si původně
nechtěl pořizovat, ale sestra, která bohužel byla příliš vnímavá, ho
přemluvila. Prý aby se necítil tak sám. Povzdechl si. Nedávno se přestěhoval a
vzal práci na základní škole. Měl s tím zkušenost a byl rád, že ho přijali
dobře i do kolektivu.
Nakonec usnul přímo na
pohovce se zapnutou televizí.
Víkend uplynul jako voda a najednou byla středa. Noah byl lehce nervózní, aniž by
věděl proč. Třídních schůzek už za sebou měl víc než dost. Děti už odešly domů,
takže se mohl připravovat. Na každou lavici dal jmenovku dítěte, které na tom
místě sedělo. Bude tak mít lepší přehled a nebude se muset ptát, kdo je čí rodič.
Schůzky měly být od
pěti. Podíval se na hodinky. Ještě měl hodinu čas. Sedl si tedy a dal se do
opravování slohových prácí, které měli žáci vypracovat.
„Dobrý den,“ zaslechl. Tak se zabral do opravování, že si ani nevšiml,
že někdo vstoupil do
třídy. Rychle si stoupl a nasadil profesionální úsměv.
„Dobrý den,“ pronesl a konečně se podíval na příchozího. Jako by dostal ránu do žaludku. Rychle
se vzpamatoval a napřáhl ruku k muži, který postával u dveří. „Jsem Noah Mason,
třídní učitel...“
„Mé neteře,“ usmál se ten
zelenooký ďábel. „Jsem Raymond Tauren, strýc Mii Taurenové.“
Ukázal na místo, kde dívenka seděla a sám se posadil za katedru. Tak toliko k pupkatému staříkovi,
pomyslel si trpce. Po očku se na muže zadíval. Byl o hlavu vyšší než Noah,
černé vlasy měl krátce zastřižené, postavu vypracovanou, ale rozhodně ne
přehnaně nabušenou. Nabušenou? Jsem snad nějaký puberťák?
Do třídy pomalu
přicházeli další rodiče a on se rychle soustředil na ně, aby nemusel myslet,
jak ho pohledný strýček Mii vyvedl z rovnováhy. Přičítal to tomu, že je už
příliš dlouho sám. Uvedl obecné informace o schůzce a pak každému rodiči
informace o tom jak jejich dítko prosperuje.
„Pokud budete mít nějaké
konkrétní dotazy, které se mnou budete chtít probrat soukromě, neváhejte a
přijďte za mnou. Tímto bych rád ukončil schůzku,“ rozloučil se a posadil se za
katedru. Sem tam se zastavil nějaký rodič, aby se optal individuálně, ale
nebylo jich moc.
Nakonec zůstal ve
třídě opět jen s Miiným strýcem.
„Budete mít ještě nějaké
přání?“ zeptal se ho mile a usmál se. Muž mu úsměv oplatil.
„Jen bych se chtěl zeptat,
jak Mia vychází se spolužáky? Víte, když zemřeli její rodiče, bylo to pro ni
těžké období a přestala komunikovat. Už se to zlepšilo, ale stále se obávám,
jestli je schopná se zařadit do kolektivu.“
Jeho zájem ho dojímal. V duchu proklel sám sebe za takové myšlenky a přinutil se odpovědět.
„Myslím, že nemá nejmenší problém. S dětmi si povídá, hrají si o přestávkách. Nezdá se mi, že by si s někým
nerozuměla, nebo měla potíže při komunikaci,“ ujistil ho.
„Tak to jsem moc rád.“ Očividně se
mu skutečně ulevilo, protože se jeho tvář uvolnila. „Kdyby se ale cokoliv
změnilo byl bych rád, kdybyste mě kontaktoval.“ Podal mu vizitku s telefonním
číslem.
„To je samozřejmost.“
„Děkuji vám,
nashledanou, pane Masone.“
„Nashledanou.“
Hleděl za tím
neuvěřitelně sexy chlapem a nasucho polkl. Zatraceně, jsem opravdu dlouho
sám! Sbalil si věci a opustil školu. Tentokrát nebylo tak hezky jako minulý
týden, proto vyrazil k zastávce metra. Musel dobíhat vlak, aby mu neujel, ale
stihl to včas. Rychle sebou plácl na sedačku a vydýchával se.
„Zdá se, že na sebe máme štěstí,“ ozval se najednou vedle něj pobavený hlas a on zvedl hlavu... A
zadíval se do zelených očí strýčka Mii. V duchu zaúpěl. Na chvíli ztratil řeč,
jak si ho prohlížel. Měl výrazné lícní kosti a hranatou bradu. Vlastně
nevypadal zas tak sexy. Jenže z něj vyzařovalo charisma, které mu uzlovalo
žaludek.
Usmál se. „Vypadá to tak. Jedete domů?“
„Ano, příští zastávku
vystupuji.“
Noah nepřítomně přikývl a
zadíval se před sebe. Tak nějak nevěděl, co dál říkat. Byl nervózní. Ten muž ho
totálně vykolejil. I Raymond mlčel, jen si poočku učitele prohlížel. Nosil
moderní rozcuch, špičatou bradu pokrývalo několika denní strniště a měl ty
nejmodřejší oči, co kdy viděl. Pousmál se. Jeho vlastní touhy musely jít
stranou, když se začal starat o Miu. Zahnal hříšné myšlenky.
„Tak nashlednou podruhé,“ rozloučil se a vystoupil. Překvapeně mrkl, když učitel vystoupil s ním.
„Bydlím také v téhle čtvrti,“
vysvětlil Noah a kráčel ke schodům z podzemky.
„Jistě, v tom případě to
vypadá, že máme stejnou cestu.“
Jen kývl. Nechtěl s ním
setrvávat, nechtěl být v jeho blízkosti. Znervózňoval ho. Probouzel v něm
touhy, které byly nevhodné.
Překvapeně se
zarazil, když si uvědomil, že vstoupili do stejného domu. „Vy bydlíte tady?“
vyhrkl.
„Vypadá to, že jsme sousedé,“ přikývl Raymond.
„Jak to že jsem si nikdy nevšiml, že...“ zarazil se. Skoro už
vyžblebtnul, že tu bydlí takový sexy chlap.
Jedno tmavé obočí vyjelo
vzhůru. „Že?“
„Ale nic,“ koktnul a rychle přivolal výtah.
„Jaké patro?“
„Třetí.“ Prosím,
ať nebydlí ve stejném patře.
„Tak to já jedu o něco výš,“
zamumlal neurčitě a stiskl tlačítko 3. Z
nějakého důvodu si Noah oddechl. Výtah cinkl a dveře se otevřely.
Vystoupil tak rychle, že téměř zakopl o práh. Raymond skryl úsměv.
„Mějte se,“ rozloučil
se Noah a pospíchal chodbou ke svému bytu.
„Zajímavé,“ zabručel si pod
vousy Raymond. Učitel z něj byl z nějakého důvodu dost nervózní. Asi to bylo
podlé, ale pobavilo ho to. Stiskl šesté patro a vydal se za svou malou
neteřinkou.
Noah se doma vysíleně opřel o
dveře a ani nevnímal, jak kolem něj poskakuje Hiri. Srdce mu bušilo jak
splašené a sotva popadal dech. Jeho příliš bujná fantazie pracovala na plné
obrátky.
„Potřebuju sprchu,
hodně ledovou sprchu.“
Hiri na něj
nechápavě hleděl pohledem, který jasně říkal: „My nepůjdeme ven?“
„Promiň, chlapče, ale
nejdřív musím vychladnout,“ omluvil se mu a cestou do koupelny ze sebe scházel
přebytečné oblečení.
Stoupl si pod studenou vodu a prudce zalapal po dechu. Přinutil se to vydržet, ačkoliv jeho
rozpálené tělo to nijak neovlivnilo. Sakra, zaklel. Chtěl se propadnout
někam hodně hluboko, když rukou sjel dolů na horce tepající úd. Uchopil ho do
dlaně a s představou, že jsou to Raymondovy ruce se nechal unášet ke hvězdám.
Vyčerpaně se opřel
čelem o kachličky a prudce oddechoval. Vyděsilo ho, jak ho ta představa
vyrajcovala a dovedla k rychlému vyvrcholení.
Konečně se uklidnil
natolik, aby byl schopen tak nějak normálně fungovat. Dokončil sprchu a šel se
obléknout. Musel vzít Hiriho ven.
Ten poslušně čekal u
dveří s vodítkem u předních tlapek.
„Šikovný,“ pochválil ho a podrbal ho za ušima.
Opět vyrazili do
parku a tentokrát sebou vzal frisbee, aby si s psem zadováděl. Potřeboval
vypnout a tohle byl nejlepší způsob. Krom toho Hiri tuhle hru přímo zbožňoval.
Nadšeně páníčkovi nosil disk a pokládal mu ho k nohám. Noah k němu přidřepl a
laškovně se s ním o disk přetahoval. Měli to ve zvyku, byla to taková jejich
hra.
Zašimralo ho na zátylku a on se přinutil otočit. A tam stál ON. V duchu zaúpěl, opět se ho zmocňovalo
vzrušení. Hleděli si do očí. Pak k němu Raymond vykročil a on se přinutil
zvednout a hodit psovi opět frisbee, aby ho na chvíli poslal pryč.
„Máte krásného psa,“ podotkl, když k němu došel.
„Děkuji,“ začal se
rozhlížet v domění, že odněkud vyběhne Raymondův pes, ten jeho pohled pochopil
a zasmál se.
„Kdepak, já žádného nemám,“ ujistil ho. „Neměl bych čas na psa a ještě na výchovu
neteře,“ vysvětlil. „Ačkoliv Mia by si ho přála,“ dodal zamyšleně, spíš k sobě,
než-li k Noahovi.
„Ach tak.“ Co tady v tom případě dělá?
„Chodím si sem každý večer
zaběhat,“ vysvětlil náhle, jako by mu viděl do hlavy.
„To mnohé vysvětluje.“
Nedokázal racionálně uvažovat. Ten chlap na něj měl zničující účinky. Jako by
nemohl dýchat.
„Nikdy dřív jsem si vás tu
nevšiml,“ plácl první věc, která ho napadla. Takového chlapa by jistě nepřehlédl.
„Vskutku? Já vás ano.“
Noah na něj zůstal
zírat. On ho vídal? Nevěděl, co by k tomu dodal a tak raději mlčel. Ani Raymond
zřejmě neměl potřebu mluvit a stejně se vrátil Hiri, dychtivý pro další závod.
Bezmyšlenkovitě mu hodil frisbee.
Ten chlap ho snad zhypnotizoval!
Najednou se Raymond usmál. „Tak já se rozloučím, ještě jsem nedoběhl kolečko.“ S
těmito slovy a bez jediného ohlédnutí odklusal pryč.
Noah hvízdl na psa a připnul mu
vodítko. Vypadá to, že budu potřebovat další ledovou sprchu, pomyslel si
trpce.
Zamyšleně vystoupil z
výtahu a kráčel ke svým dveřím. Šacoval se, aby našel klíče. Proto si zřejmě
nevšiml, že před jeho bytem někdo stojí. Až když na něj padl stín, zvedl hlavu.
Překvapeně otevřel ústa, ale víc nestihl.
Muž se k němu sklonil,
uchopil ho za zátylek a vtiskl mu polibek. Byl tak v šoku, že se v první chvíli
nezmohl na reakci.
„Co to...“ vyhrkl a pokusil se ho odstrčit.
„Pššš,“ zašeptal mu Raymond do rtů a opět ho políbil. Roztřásla se mu kolena. Tohle určitě musel být
nějaký špatný vtip.
Vzal mu klíče z rukou
a odemkl.
Vmanévroval ho dovnitř a opřel o
dveře.
Jeho rty si nemilosrdně braly a
zároveň dávaly. Věděl, že by to měl zastavit. Okamžitě. Jenže on chutnal tak
svěle. Přitiskl se k němu a začal polibky opětovat. Cítil jeho vzrušení.
„To bychom nemě...,“
snažil se přece jenom protestovat, ale všechny myšlenky se mu vytratily z
hlavy, když se Raymond sklonil a políbil ho na krk.
„Panebože!“ zasténal. Cítil, jak se usmál, a pohnul pánví, aby pocítil
jeho vzrušení.
Noah vztáhl ruce a přetáhl mu
triko přes hlavu. Toužil se dotýkat jeho horké kůže. Raymondovy ruce se
posunuly k přezce na jeho opasku a vzápětí obemkly jeho vzrušené mužství.
Prudce vydechl, jak mu tělem projela touha.
Uvědomoval si, že by
ho měl zastavit. Že se v podstatě neznají. Jenže byl tak dlouho sám, že jeho
tělo ovládaly živočišné touhy, nikoliv racionální uvažování. Když si Raymond
klekl a vzal ho do úst, byl ztracen.
„Ne!“ zasténal. Tohle nemůže.. „Já...“ Nestačil doříct, protože jím projela vlna rozkoše a on
uvolnil veškeré napětí v mocném orgasmu. Prudce oddechoval a snažil se
ovládnout.
Raymond se narovnal a usmál se na něj. Noah ho chytil za zátylek a přitáhl k sobě. Vrhl se na něj v
drtivém polibku. Chtěl víc. Chtěl ho cítit uvnitř sebe, veškeré zábrany padly.
„Nepřesuneme se?“
zeptal se lišácky Raymond a on omámeně přikývl. Navedl ho do ložnice.
„Šuplík,“ vydechl učitel.
Pochopil, co chce, a natáhl se pro lubrikační gel. Noah se mezitím svlékl a
nedočkavě se natáhl na posteli. Už nemělo smysl předstírat, že to nechce.
Zálibně si prohlížel jeho
nahé tělo a jeho touha ještě vzrostla. Rychle ze sebe shodil oblečení a natáhl
se vedle něj. Začal ho laskat a připravovat.
„Už.. Nemůžu déle
čekat,“ vydechl Noah a on jeho dychtivost naprosto chápal. Vyhoupl se nad něj a
roztáhl mu nohy. Pomalu do něj začal pronikat. Slyšel jak sykl bolestí a
přestal se pohybovat. Čekal až si na něj zvykne.
Zvedl hlavu a políbil ho. „Můžeš,“ vydechl a on s radostí poslechl. Tak dlouho nikoho neměl, že se
zastyděl, že se udělal příliš rychle. Zahanbeně otočil hlavu, ale Raymond ho
uchopil za bradu a přinutil ho se na něj podívat.
„To je v pořádku,“
zašeptal mu a naposledy přirazil. Pak i on došel vyvrcholení. Unaveně se na něj
svalil a jemně ožužlával jeho krk. Noah ho hladil po zádech. Takhle spokojený
se necítil už hodně dlouho.
Odkulil se stranou a přitáhl si
ho do náruče. Věděl, že by se měl vrátit domů, ale nemohl se přinutit vstát.
Bylo tak příjemné držet někoho v náručí. Od té doby, co se staral o malou,
neměl příležitost si s někým začít. Tohle byl jen sex. Věděl to, ale dovolil si
tento malý přežitek a chvíli ho hýčkal v náruči. Nejraději by se s ním miloval
znovu.
Podíval se na něj a
zjistil, že učitel vyčerpaně usnul. Usmál se a políbil ho do vlasů. Pak
opatrně, aby ho neprobudil, vstal a rychle se oblékl. Ještě naposledy se ohlédl
a pak tiše vyklouzl z bytu.
„Dobrý večer,
Lucindo,“ pozdravil mladičkou chůvu, která hlídala Miu, když on byl v práci.
Dnes již doma sice byl, ale požádal ji, zda by mohla zůstat déle. Rozhodně si
neplánoval, že Noaha svede. A nebo ano?
Mia mu nadšeně skočila kolem krku.
„Ahoj strýčku!“ Lípla
mu pusu na tvář. Usmál se a rozcuchal jí vlasy. Tak moc ji miloval.
„Ahoj, myšičko.“
S Miou stále zavěšenou
kolem svého krku přešel do obýváku, kde ji hravě shodil na pohovku.
„Tak jak bylo ve škole?“ zeptal se naoko přísně.
Dívka se zachichotala. „Na to jsem se chtěla zeptat já tebe. Že je pan učitel Noah moc hodný?“
Na vteřinku se zasnil. Ach
ano, moc hodný, pomyslel si ďábelsky. Ještě nikdy tohle neudělal. Přestal
se dočista ovládat, když ho uviděl, jak dovádí se svým psem v parku.
„To tedy je. Říkal, že
si vedeš moc dobře. Jsem na tebe hrdý,“ usmál se na dívenku a ta se dmula
pýchou.
Vstal a vydal se do kuchyně. Jeden by neřekl, jak mu vyhládne po skvělém sexu.
„Už jsi večeřela?“
zavolal na neteř, která zrovna vyprovodila Lucindu ke dveřím.
„Ano.“
„Výborně, tak šup do
vany!“
Dívka se smíchem odskotačila a on
se opřel o kuchyňskou linku. V lednici našel rizoto a byl rád, že našel tak
skvělou chůvu, jakou byla Lucinda. Když mohl, vařil sám, ale to bylo většinou o
víkendech. Bavilo ho vařit, ale rozhodně ne ve chvíli, kdy přišel totálně
zničený z práce.
Mia se před ním objevila
zabalená jen v ručníku a z vlasů jí crčela voda. Kdyby ji tak nezbožňoval,
zřejmě by jí vyhuboval, že mu ničí koberec. Takhle se jen zasmál, přehodil si
ji přes rameno (proč nedopřát vodě, ať si to ničení pořádně užije) a odnesl ji
do jejího pokojíčku.
Tam jí osušil vlásky a pomohl do pyžama. Jistě, uměla to sama, ale rád se o ni staral.
„Řekneš mi pohádku?“
zeptala se. Věděl, kterou chce slyšet. Tu o krásné princezně, je přece dívka,
ne?
„Samozřejmě,“ ujistil ji
a přikryl ji až po bradu. Dal se do vyprávění. V půlce pohádky už Mia spala.
Sklonil se k ní a vtiskl jí polibek do vlasů. Tiše za sebou zavřel dveře a sedl
si v obýváku. Nebylo možné, aby usnul. Vzpomněl si totiž na úplně jiný polibek
a jeho tělem projela vlna touhy. Co je to se mnou?
Dlouho se mu nestalo, že by ho nějaký chlap – to, že byl homosexuál, věděl už dlouho a rozhodně to
netajil – dostal takhle na kolena. Rozhodně se mu ještě nikdy nestalo, že by se
s ním vyspal v den, kdy ho poznal. Známosti na jednu noc neuznával.
Když se nad tím tak zamyslel, Noah nebyl známost na jednu noc. On s ním
potřeboval strávit
mnohem více nocí. Zarazila ho ta prudká touha, ale nehodlal se tomu nijak
zvlášť bránit. Prostě to přičítal dlouholeté samotě. Zářivé oči učitele s tím
neměly co dočinění.
Prohrábl si vlasy a zabloudil očima k hodinám na stěně. Půl jedné ráno. Sakra, to chci vidět, jak
ráno vstanu. Nechtělo se mu vůbec spát. Věděl o mnohem příjemnějších
věcech, které by rád dělal. A ve všech figuroval Noah.
Přešel k oknu a
zadíval se na noční město. Bylo takové klidné. Skoro strašidelné. Ze vchodu
vyběhl pes, kterého okamžitě poznal. A za ním... Jeho učitel.
Bez velkého přemýšlení
popadl z věšáku bundu a vyběhl ven. Zahlédl, jak zahnul do parku, a vydal se za
ním.
Když se probudil, byl už sám. Nechápal, proč ho to tolik zamrzelo. Vždyť to byl jen
sex. Krom toho, chtěli to oba. Proč by z toho měl dělat nějakou výjimečnou událost.
Znechuceně nad sebou zavrtěl hlavou a vstal. Musel se osprchovat. Smýt ze sebe
jeho vůni, aby se nezbláznil a nežadonil o pokračování.
Pustil na sebe proud vody a zavřel oči. Nebyl to moc dobrý nápad. Okamžitě se mu vybavilo jejich
milování. Ne, oprava, jejich sex. Nemůže to nazývat milováním. Vždyť ho dneska
viděl poprvé.
Jak jsem to mohl dopustit? Vyděsil se. Nechal se ovládnout svými pudy a vyspal se s někým, koho
neznal. Koho viděl poprvé v životě. Proč? Proč na mě zapůsobil tak silně?
Dokončil koupel a jen v
ručníku došel do ložnice. Na budíku na stole svítilo 1:30. Prohrábl si vlasy.
Tolik hodin. Věděl, že hned tak neusne. Sprcha ho dokonale probudila. Zadíval
se na Hiriho, který spokojeně ležel ve svém pelíšku. Jako by četl pánovi myšlenky,
zvedl hlavu a mrsknul ocasem. V němé otázce naklonil zvědavě hlavu na stranu.
Noah pochopil a vzal do ruky vodítko. Na to pes nadšeně vyskočil a vrhl se k němu. Se smíchem
ho drbal za ušima.
„Ty prostě nikdy
nezklameš,“ smál se. Vodítko si pověsil kolem krku a nechal psíka, aby běžel na
volno.
Vyrazili do parku. Bylo docela chladno a on si zapomněl vzít bundu.
Leknutím nadskočil, když
mu kdosi přes ramena přehodil mikinu. Otočil hlavu a zadíval se na Raymonda.
„Nechtěl jsem tě
vyděsit,“ usmál se ten a nechal své dlaně na jeho ramenou. „Vypadal jsi, že je
ti zima.“
„Co tady děláš?“
zeptal se tiše. Nedokázal od něj odtrhnout zrak. Proč ho tolik přitahoval? Co
na něm bylo? Nechápal to. Nechápal už vůbec nic.
„Viděl jsem Hiriho, jak
vybíhá z domu. Tak jsem se rozhodl jít za ním,“ pokrčil rameny. Noah se ani
nepozastavil nad tím, že zná jméno jeho psa. Zřejmě ho slyšel, jak na něj volá.
„Musel jsem odejít za Miou.“
„Nemusíš mi nic vysvětlovat,“
ujistil ho. Bylo mu přece jedno, že odešel.
„Vím, že nemusím. Chci.“ Pohladil ho po tváři a on se zachvěl. Nechtěl v tom
pokračovat. Proč to nemohou odmávnout jako dočasné pominutí smyslů?
„V pořádku,“ zamumlal
Noah a odvrátil se od něho. Mimoděk si přitáhl mikinu blíže k sobě, protože si
podržela vůni i teplo Raymondova těla. Ten se usmál.
Stáli mlčky téměř uprostřed
parku a oba sledovali pobíhajícího Hiriho. Ten byl v sedmém nebi. Dováděl,
lítal, nadšeně štěkal. Dokud páníček nehvízdl, aby se vydali domů. Přiskotačil
k němu a poslušně ho následoval.
Stejně to udělal i
Raymond.
Doprovodil ho až ke dveřím. Natáhl
ruku pro mikinu, ale nakonec si ji zpátky nevzal. Není to snad dokonalá
příležitost, kdy ho vidět znovu, až si pro ni půjde?
„Tak dobrou noc,“ pronesl tiše a sklonil se k němu.
Noah tak nějak
samovolně otočil hlavu, a tak ho políbil „jen“ na tvář. Usmál se. Pak se s
lehkým pohvizdováním vydal k výtahu. Noah ho pozoroval, dokud se za ním
nezavřely dveře. Až teprve potom si dovolil zabořit hlavu do dlaní. K čertu!
Těch pár dní do
konce týdne uteklo až příliš rychle. Od té doby Raymonda neviděl. Dokonce na
něj nenarazil ani v parku. Proklínal se,
když si uvědomil, že úmyslně šel s Hirim ven v dobu, kdy chodil běhat.
Proklínal se, protože ho chtěl vidět. Nechápal to. Co na něm bylo? Co ho tak
uhranulo?
Povzdechl si a přivolal
výtah. Zrovna se vracel z práce. Před očima měl tu hromadu písemek, které musí opravit a udělalo se mu mdlo.
„Ahoj,“ ozval se vedle něj náhle
ten, na koho posledních pár dní tak usilovně myslel. Snažil se sebou netrhnout,
vážně snažil. Marně.
Otočil hlavu a zadíval
se na Raymonda.
„Čau,“ zabručel a
snažil se působit nevrle. Nicméně díky úsměvu, který mu věnoval, roztál a musel
se chtě nechtě usmát taky.
„Stále máš mou mikinu,“ upozornil. Noah neodpověděl, protože nevěděl, co na to říct.
Samozřejmě, že ji měl. „Rád bych si ji vyzvedl. Mohu večer přijít?“
První odpověď, která
ho napadla, byla NE! Tušil, jak to dopadne, pokud budou opět o samotě v jeho
bytě. Jedna jeho část po tom zoufale toužila, ta druhá stejně zoufalá proti
tomu brojila.
Raymond se moudře rozhodl
mlčet, protože i on věděl, jak to skončí. Chtěl ho. Doslova po něm prahl.
Vyčkával na jeho odpověď.
„Když mi řekneš, kde
bydlíš, donesu ti ji.“
Takový podraz! Nedal na sobě však nic znát.
„Šesté patro, byt 4d. Přijď až
kolem desáté, až bude Mia spát,“ zavolal za ním, protože Noah zrovna vystoupil
ve svém patře. Jen kývl v odpověď, že rozumí.
Raymond se usmál. Věděl, že
přijde tak, aby byla Mia ještě vzhůru. Nicméně s tím bude počítat. Nikdo
neodolá prosení jeho malé neteřinky. On to přece musí vědět.
„Lucindo jsem doma,“ zavolal ode dveří a okamžitě mu v náruči přistála Mia.
„Ahooooooj!“ zajásala a lípla mu pusu
na tvář. Usmál se a
nechal ji na sobě „viset“, když přecházel do kuchyně.
„Promiňte, pane Taurene,
myslela jsem, že dnes přijdete pozdě jako vždy, a tak jsem pro vás nevařila
jídlo,“ omlouvala se chůva.
„V pořádku, Lucindo,“
usmál se na ni. „Dnes už můžete jít, děkuji vám.“
Dívka se spěšně
rozloučila, popřála hezký víkend a byla pryč. Raymond zaujatě hleděl do
ledničky a přemýšlel, co může uvařit z toho, co mají v lednici. Nebylo to nic
extra a navíc potřeboval, aby to bylo co nejrychleji. Něco mu říkalo, že jeho
soused tu bude každou chvíli.
„Mio?“ zavolal do obýváku a dívenka nakoukla do dveří.
„Ano?“
„Přijde k nám dnes
návštěva. Chci, abys ho přemluvila, aby zůstal na večeři. Uděláš to pro mě?“
mrkl na ni rozverně.
„Kdo přijde, strýčku?“
culila se.
Věděl, že mu pomůže.
„To je překvapení. Ale určitě ho ráda uvidíš,“ usmál se. Věděl, že má svého
učitele moc ráda. Nedivil se jí. Byl to milý chlap. A kdyby jenom to, vyschlo
mu v krku. Zatřepal hlavou a šel na sebe otevřít okno.
Rozhodl se pro rychlé čínské
nudle, na které měl vše potřebné, a pustil se do vaření. Zrovna přidával
zeleninu, když se ozvalo zazvonění. Usmál se.
„Mio!“
„Už jdu!“ zvolala a vzápětí
uslyšel, jak radostně vypískla. „Pane učiteli!“
„Ehm.. Ahoj, Mio,“ pozdravil Noah. V jeho hlase byl slyšet úsměv. Z nějakého důvodu to Raymonda
potěšilo.
„Máš doma strýčka, Mio?“
Zbytečná otázka, věděl že ano. Nicméně dívenka nemohla tušit, že s ním před
chvílí mluvil.
„Ano, prosím,“ pronesla snaživě a chytila Noaha za ruku. Klopýtl přes práh do bytu a nezbylo mu než
se vyzout a následovat ji do obývacího pokoje. Posadil se na krajíček pohovky a
čekal.
Raymond za chvíli vykoukl ze dveří kuchyně. Měl na sobě jen tepláky a Noah nasucho polkl. Nepochyboval
o tom, že je to schválně. Snažil se odtrhnout zrak od jeho vyrýsovaného
hrudníku. Naprosto marně.
Vstal tak prudce, jako by ho píchla včela. Podal mu mikinu.
„Jen jsem ti donesl tu mikinu, co jsi mi půjčil,“ zamumlal a vrazil mu jí do rukou.
„Děkuji. Nechceš
zůstat na večeři?“
Byl v pokušení souhlasit. Z kuchyně se linula nádherná vůně a jemu se začaly sbíhat sliny. Představa
sendvičů, které ho doma čekaly, nebyla nijak hezká. Nadechl se, aby ve vší
slušnosti odmítl.
„Prosíííím, pane učiteli,
zůstaňte,“ zaškemrala Mia a Raymond se v duchu uchechtl. Viděl na něm, že váhá.
Dívenka vytáhla těžší kalibr a začala natahovat. „Nechci večeřet zase jenom se
strýčkem. Prosíííím, když už jste přišel, dejte si s námi jídlo.“
Bezmocně se zadíval na
Raymonda, ale ten se očividně bavil.
„Dobře,“ kapituloval.
Vypískla a odtáhla ho k jídelnímu stolu. Když se Noah nedíval, strýček na ni
mrkl.
Za chvíli už před nimi
stálo jídlo. S chutí se do něj pustili.
„To jsi vařil ty?“
zeptal se po pár soustech učitel.
„Překvapuje tě to?“
usmál se.
„Popravdě? Vlastně ano.“
„Strýček vaří moc dobře.
Rozhodně lépe než Lucinda,“ otřásla se Mia.
„Mio!“ napomenul ji, ale neznělo to nijak ostře. „Lucinda se snaží!“
„Já vím, proto jsem jí ještě neřekla, jak příšerně vaří,“ culila se a Noah se zasmál. Měl
příjemný smích.
Dovečeřeli a Noah se
chystal odejít. Jenže Mia ho přemluvila, aby se s ní podíval na její
obdivuhodnou sbírku panenek. Než se nadál bylo půl jedenácté v noci a ve
dveřích stál zamračený Raymond.
„Mladá dámo, okamžitě spát!“
přikázal a vykročil k ní. Dívka vypískla a začala skotačit po pokoji. Se
smíchem mu uhýbala. Nakonec jí chytil a přehodil si ji přes rameno. Noah se
diskrétně vytratil.
„Dobrá práce, mladá slečno,“
pochválil ji Raymond, když jí dával pusu na čelo. Jen se na něj usmála a skoro
okamžitě usnula. Ještě aby ne.
„To bylo podlé využít ji, abych zůstal,“ pronesl uštěpačně Noah, který stál ve dveřích.
Ušklíbl se a objal ho kolem pasu. Překvapilo ho, že se ani nebránil.
„Zůstal bys, kdybych
to neudělal?“ zeptal se. Ani se nesnažil zapírat.
„Ne,“ přiznal Noah
popravdě. Jeho blízkost se mu líbila, i když by to nepřiznal nahlas, ani kdyby
ho mučili.
Raymond ho okamžik pozoroval. Pak, aniž by ho pustil z objetí, s ním
vycouval z dětského pokoje. Pak
už mu nic nebránilo sklonit hlavu a políbit ho. Spokojeně zamručel, když mu
vyšel vstříc. Už se ani nepokoušel bránit, protože věděl, že je to zbytečné.
Stejně mu nedokáže odolat.
„Chci se s tebou milovat,“ zašeptal mu do ucha. Vmanévroval ho do ložnice,
kde do něj lehce šťouchl a
on padl na postel. Na nic nečekal a lehl si k němu.
„Změnilo by se něco,
kdybych řekl, že já s tebou ne?“ Prudce se nadechl, protože mu rozepnul košili
a olízl bradavku.
„Nezměnilo, protože to
není pravda. Copak učitelé smí lhát?“ dobíral si ho a Noah prostě kapituloval.
Přitáhl ho k sobě a pomohl mu z oblečení. Během několika vteřin byli oba nazí a
vzrušení až na hranici únosnosti. Nezbývalo než té touze propadnout.
Tentokrát to byl Raymond, kdo se probudil sám. Nebo spíš byl probuzen,
protože mu do postele skočila Mia. V
první chvíli se vyděsil, že je Noah ještě s ním. Netušil, jak by na to dívka
reagovala.
„Mio!“ zasténal, když se podíval na hodiny. Bylo šest ráno. „Zlatíčko je sobota, budeme ještě spát,“
zamumlal a dívenka se mu stulila do
náruče. Zřejmě jen nechtěla spát sama, protože za chvíli zase usnula.
Ačkoliv se snažil už
usnout nedokázal. Opatrně tedy vylezl z postele, aby neprobudil Miu a šel si
udělat kávu. Bez ní by se prostě neprobral. Slastně upil kofeinový nápoj a
blaženě přivřel oči. Tohle bylo to správné ráno.
Přemýšlel, co budou
s Miou dělat. Nejraději by byl doma a sledoval televizi. Jenže tušil, že mu to
neprojde. Dokud bylo takhle hezky, chtěla dívenka běhat venku. Byl za to rád.
Proto jí nedovolil ani chodit na počítač. Když viděl dnešní mládež, téměř
brečel.
Zahnal zbytečné
myšlenky a přešel k oknu. Zklamaně zjistil, že prší. Přece jenom budu muset
vymyslet program na doma. Hleděl dolů na ulici a spatřil už tak dobře
známého psa. O chvilku později se objevil majitel v nepromokavé bundě s kapucí
na hlavě.
Rád by se za ním vydal, ale asi by mu neuvěřil, že v tomhle počasí šel prostě běhat. Jako by Noah vycítil jeho
pohled, náhle vzhlédl. Z té výšky ho nemohl vidět, ale přesto o krok ustoupil.
Učitel už si ho dál nevšímal a vyrazil do parku.
Noah v takovém počasí chodil
venku nerad, ale Hiri se potřeboval proběhnout. Navíc byl park téměř prázdný,
což mu vyhovovalo. Našlo se zde pár otrávených obličejů, kteří – stejně jako on
– venčili své psy. Nevšímal si jich. Chtěl se vrátit hezky domů a zavrtat se
pod peřinu. Rohodl se, že dnešek prostě prolenoší.
Prudce se zastavil, když přede dveřmi uviděl Raymonda. „Co tu děláš?“
„Nedáme si spolu kávu?“
„Ne. Jdu do postele.“
Okamžitě svých slov
zalitoval, protože Raymondovi chtivě blýsklo v očích.
„Sám!“
„Ale to je přece nuda,“
usmíval se a vykročil k němu. Věděl, že to nemůže dotáhnout do konce, protože
se musí vrátit za Miou, ale taková malá pusinka... Nedal mu šanci se nijak
bránit, prostě ho vzal za bradu a políbil. Hiri kolem nich nadšeně poskakoval a
Noahovi se roztřásla kolena.
Překvapeně zamrkal,
když ho přestal líbat a přivolal si výtah.
„Hezký den, Noahu,“ popřál mu a
vyjel do svého patra.
Učitel stál ještě
pár sekund na chodbě. Fajn, tak teď už neusnu!
Takhle to šlo několik
týdnů. Kdykoliv měl Raymond příležitost, tak Noaha škádlil, úmyslně na něj
narážel venku a líbal ho. Zval ho pod různými záminkami domů, kdy potom
promilovali noc. Stále si opakoval, že je to jenom sex. Že Raymondovi o nic
jiného nejde a že se do něj nesmí zamilovat.
Nedokázal mu odolávat. Děsil se
toho, že mu na něm začíná záležet. Stejně tak na Mie. Vypadalo to, že dívenka
si Noaha oblíbila. Netušil, co si má myslet. Je to pro Raymonda jenom sex?
Prudké zaklepání na dveře ho
vyrušilo z úvah. Sotva otevřel, vrhl se na něj ten, na nějž myslel, ve vášnivém
polibku. Nebránil se. Obtočil mu ruce kolem krku a přitiskl se k němu.
„Kde je Mia?“ zeptal se, když se od sebe odtrhli. O víkendu k nim
Lucinda nechodila, tak většinou
něco podnikali i s Miou.
„Přišli si pro ni
prarodiče. Úplně jsem zapomněl, že je dneska sobota a oni mají přijít,“
vysvětloval. „Co podnikneme? Máme celý den jen pro sebe.“
Noah byl v pokušení vyhrknout, že by mohli jít na rande, ale zaváhal.
Vždy, když byla Mia s prarodiči,
strávili den v posteli. Učitel si poplašeně uvědomil, že chce jejich dosud
čistě fyzický vztah, posunout dál. Vyděsilo ho to.
„Pojďme na rande!“
vyhrkl dřív, než se stihl zastavit.
Raymond si ho zkoumavě
prohlížel. Vypadalo to, že je naprosto vážný. Usmál se. „Dobře. A co bys chtěl
dělat?“
Noah nemohl uvěřit tomu,
že skutečně souhlasil. Vůbec netušil, kam by měli jít. Tak nějak byl
přesvědčený, že to zamítne a bude chtít zůstat v posteli. Nervózně polkl.
„Copak, myslel jsem, že máš něco vymyšleného, když jsi to na mě tak vybalil,“ škádlil ho Raymond.
„Já...“ lapal po dechu jako ryba na suchu. Začala se ho zmocňovat panika.
„Klid,“ pohladil ho Raymond po tváři. „Slyšel jsem, že v místní galerii je nějaká výstava, tak můžeme
jít tam, co ty na to?“
Vděčně přikývl.
Raymond ho chytil za ruku a společně vyrazili z domu. Ani tehdy jeho dlaň
nepustil a Noah nemohl z jejich propletených prstů spustit oči. Vypadalo to tak
přirozeně, jako by do sebe přesně zapadali.
„Copak?“
„Nic,“ provinile zrudl, když si uvědomil, že ho načapal, jak zírá. Raymond ho pohladil palcem po dlani,
ale nic neřekl.
Užili si nádherný den. Výstava byla dokonalá, potom zašli na oběd a jen tak se procházeli venku. Bylo to
nejlepší rande, které zažil. Ačkoliv Raymondovi to odmítl říct.
„Mia bude dnes spát u prarodičů, nechceš jít ke mně?“ zašeptal mu do ucha, když se za nimi zavřely
dveře výtahu a oni zůstali sami v kabince. Byl u něj tak blízko... Jen přikývl.
Cítil, jak ho políbil na šíji, a tělem mu projela vlna vzrušení.
Do jeho ložnice by trefil i poslepu. Plácl sebou na postel a čekal, až Raymond přijde. Ten si ho
zálibně prohlédl, ale pak zavrtěl hlavou.
„Nejdřív sprcha!“ poručil
a vytáhl ho na nohy.
Ještě nikdy se společně
nesprchovali. Jejich milování začalo mnohem dřív než předpokládal. Stačilo, aby
ho Raymond začal mydlit a byl vzrušený.
„Ne tak rychle,“ zašeptal mu do rtů a rukou sjel k jeho mužství. Velice pomalu, vychutnával si každý
jednotlivý tah, ho přivedl k vyvrcholení. Noah pod prudkým orgasmem zasténal a
téměř se sesunul podél stěny.
Raymond ho dál dráždil. Rád poslouchal jeho steny. Rád se díval do jeho
vášní zastřených očí, protože
věděl, že v tu chvíli myslí jenom na něj. Rozdrtil jeho rty v polibku. Noah kolem něj obtočil jednu nohu a jejich
vzrušené údy se o sebe otřely.
„Ach bože,“ vydechl a otočil ho. Připravil ho, jak nejrychleji dokázal. „Už nemůžu čekat,
promiň,“ zašeptal a vnikl do něj. Noah vykřikl, ale spíše vzrušením, než-li
bolestí. Přesto se na poslední chvíli ovládl a nechal mu chvilku, ale skutečně
jenom chvilku, aby si na něj zvykl.
Noah otočil hlavu a políbil
ho.
„Pokračuj!“ vyzval ho
ochraptěle a Raymond se nenechal dlouho pobízet. Nebylo to žádné něžné
milování. Bral si jeho tělo jako dravec svou kořist. Stačilo pár přírazů a
udělal se.
Noah se o něj
vyčerpaně opřel. Jeho vzrušení tepalo, ale nehodlal si stěžovat. Překvapeně
sebou trhl, když si před něj klekl a vzal ho do úst.
„Ray, to nemus...“
„Nemyslel sis, že tě přece
nechám neukojeného, že?“ usmál se.
Noah zahanbeně odvrátil
oči, ale nakonec se k němu pohledem vrátil. Bylo neskutečně rajcovní ho
pozorovat. Prohnul pánev. Snažil se odtáhnout, ale nedovolil mu to.
Slastně se olízl a vstal.
„Hmmm,“ zamumlal a tón jeho hlasu mluvil za vše. Naposledy ho políbil a
vylezl ze sprchy. Noah ho následoval.
Milování si ještě
zopakovali v posteli a pak vedle sebe vyčerpaně usnuli.
Noah se probudil jako první. Uvědomil si, že je to poprvé, co spolu zůstali celou noc. Venku začínalo
svítat a Raymond ho držel v náručí. Opatrně se otočil, aby mu viděl do tváře.
Nemělo smysl si něco nalhávat. Jak tak hleděl na jeho klidný obličej, věděl, že
je ztracený.
„Miluji Tě,“
zašeptal bezhlesně a pohladil ho po tváři. Jak se to jen mohlo stát? Kdy se do
něj zatraceně zamiloval?
„Dobré ráno,“ usmál se Raymond, aniž by otevřel oči.
„Dobré,“ zamumlal Noah. Nedokázal odolat tomu, aby se nenatáhl a lehce
ho nepolíbil.
„Hmmm, za co to bylo?“
„Prostě jen tak.“
Chtěl se mu vymanit z
náručí a dojít se osprchovat. Nevěděl, kdy se vrátí Mia.
„Nikam nepůjdeš,“
zašeptal mu Raymond a přitáhl si ho blíž. „Máme dost času, Miu přivedou někdy
pozdě odpoledne.“
A Noah, ačkoliv
věděl, že by to neměl dělat, se k němu přitulil a usnul.
„Vstávej ospalče, snad
nechceš proležet celý den?“ šeptal mu do ucha a on se jen otočil na druhou
stranu. „Máš tady snídani do postele,“ lákal ho Raymond. To ho spolehlivě
probralo.
„Snídaně do postele?“
zamumlal a podíval se na něj jedním okem. „To je to největší klišé!“
„No pokud se to pánovi nelíbí,“ bručel uraženě a chystal se odejít i s tácem, co nesl. Rychle ho chytil
za ruku.
„Ale je to nádherné klišé,“ ujistil ho s úsměvem. Jen mě nutí se do Tebe ještě
více zamilovat.. „A teď pojď sem ke mně, dáme si snídani spolu.“
Raymond se nenechal dlouho pobízet a vlezl si za ním. Společně se najedli. Položil tác na zem a
přitáhl si ho do náruče. Noah se opřel hlavou o jeho rameno a spokojeně zamručel.
Bylo mu nádherně. Zvykl by si na to probouzet se vedle něj.
Prudce se napřímil.
Vyděsily ho vlastní myšlenky. Takhle by na ně neměl myslet.
„Copak?“ optal se Raymond.
„Nic. Jen jsem si vzpomněl, kolik
mě doma čeká neopravených písemek. Budu muset jít,“ vyhrkl a vyškrábal se z
postele. Muž v ní na něj nechápavě hleděl. Co to do něj najednou vjelo?
„Copak to nemůže počkat
ještě chvilku?“
„Ne, ne,“ zavolal na něj již z
obýváku. Věděl, že pokud ho teď nezastaví, tak mu prostě uteče. Rychle se
rozběhl za ním, nedbaje na to, že je stále nahý.
„Počkej, Noahu!“
zastavil ho těsně předtím, než otevřel dveře. Pro jistotu se o ně opřel
dlaněmi. „Co se stalo? To tě tak vyděsila malá snídaně?“ nechápal.
Ty! Vyděsil jsi mě
Ty a pocity, které ve mně vyvoláváš! „Ne, opravdu jen musím opravit ty písemky,“ zahuhlal sotva slyšitelně.
„Kecy! Podívej se na mě Noahu!“
Přinutil se otočit a
zadívat do těch nádherných očí. Raymond ho chytil za bradu a lehce políbil. Měl
pocit, že už to víc nevydrží.
„Co ke mně cítíš,
Raymonde?“ vyhrkl. Viděl, jak ho tou otázkou zaskočil. Smutně se pousmál, něco
takového jistě neočekával. Proč by měl něco cítit k člověku, kterého má jen na
sex?
„Noahu?“
„Promiň!“ usmál se
statečně. „Já už v tom nedokážu pokračovat. Prosím nezlob se na mě!“ Rychle ho
odstrčil a vyběhl ven. Raymond za ním zmateně hleděl. Co to mělo znamenat?
Chtěl se za ním hned vydat, ale jako naschvál se zrovna vrátili s Miou.
„Strýčku?“ oslovila ho
dívenka před spaním.
„Copak, srdíčko?“
„Víš, že je pan učitel
nemocný? Už týden nebyl v práci,“ referovala mu.
„Skutečně? Jistě je jenom
nachlazený,“ ujistil ji, ale nebyl si tím tak jistý. Celý ten týden ho neviděl.
Ne že by se za ním nesnažil dostat. Bušil na dveře vytrvale, až nakrknul pár
sousedů, ale on mu prostě neotevíral. Ačkoliv moc dobře věděl, že je uvnitř.
„Pročpak mi to říkáš,
Mio?“
„Protože u nás už dlouho nebyl. Stýská se mi po něm,“ fňukla. To mě taky, zlatíčko.
Zarazil se. Ano, byla to pravda. Chyběl mu. Chyběla mu jeho společnost, jeho hlas, jeho doteky. To jak se
smál, když mu dívenka řekla nějaký vtip. Nebo jak vyslovil jeho jméno, když se
spolu milovali. Ano, ze začátku šlo opravdu jen o sex. Přitahoval ho tak intenzivně,
že ho prostě musel mít.
Ale jak měsíce
ubíhaly, začalo mu na něm vlastně záležet. Líbily se mu společné chvíle
strávené s ním a s Miou. Zvedl mobil a zavolal Lucindě. Bylo osm večer, pátek,
doufal, že bude dívka doma. Naštěstí byla a více než ochotně (ještě aby ne, za
ten balík peněz, co jí nabídl) za několik minut zvonila u jejich dveří.
„Zlatíčko, bude tady s
tebou chvilku Lucinda, já musím jít něco zařídit, tak buď hodná ano?“ Nedostalo
se mu žádné odpovědi a při pohledu na postel, zjistil, že Mia usnula. Pohladil
ji po vláskách, zaplatil Lucindě a vystřelil z bytu jako šipka.
Ani se neobtěžoval jít
znovu bušit na jeho dveře. Rozhodl se, že to zkusí přes správce. Když mu
dostatečně vysvětlí svou obavu o Noahův život, možná mu odemkne náhradním
klíčem. Překvapilo ho, že to nedalo ani moc námahy ho přesvědčit. Bude o tom
muset promluvit s radou domu, ale to později. Teď se mu to nesmírně hodilo.
Tiše vklouzl do bytu a první co uviděl byl Hiri s vodítkem v tlamě.
„Ahoj, Hiri,“ klekl si a podrbal ho za ušima. „Copak se stalo páníčkovi, nechodí s tebou ven?“
Psík štěkl, zřejmě na
souhlas.
„Hiríííííí!“ ozvalo se opile z obýváku. „Buď tiše! Slibuji, že s tebou zítra už
opravdu na procházku půjdu!“
Raymond se na psa podíval a uvědomil si, že mu to asi slibuje už značnou dobu. Tiše přešel do
pokoje. Kolem pohovky se válelo několik plechovek piva a Noah zrovna notně
nasával z flašky vodky. Několika kroky k němu přešel a vzal mu jí z ruky.
„Co to tady vyvádíš?!“ vyjel ostře.
„Piju! Nevidíš?“ zamumlal a natáhl se po flašce, kterou mu vzal. Nicméně ztratil rovnováhu a přistál rovnou na
Raymondovi. Vyčítavě na něj hleděl. „Copak se mi musíš cpát i do alkoholických
halucinací?!“ zasyčel.
„Proč tady takhle
nasáváš? Prý už jsi nebyl týden ve škole!“
„Co je ti po tom? Jsem prostě pitomec víš? Zamiloval jsem se do tebe, zatímco pro tebe je to jenom
sex. Taky mě to bavilo, vážně, jsi úžasný milenec. Jenže mi to nestačí. Začal
jsem v tom vidět něco víc. Nu, nejsem k smíchu?“ vysmíval se sám sobě v
domnění, že je to skutečně jen halucinace.
Chytil ho za bradu a navzdory tomu, že příšerné páchl, ho políbil.
„Nejsi k smíchu. Ve skutečnosti jsi k pomilování, Noahu,“ zašeptal mu a vyškrábal se i s ním do
sedu. Objal ho kolem pasu. Cítil, jak ztuhl, protože mu došlo, že Raymond není
halucinace.
Upřel na něj vyděšené
oči.
„Nedívej se tak vylekaně, Noahu,“
usmál se na něj.
„Já... já..“ koktal učitel a
snažil se vymanit z jeho sevření. „Omlouvám se, vím, že nechceš náš vztah
posunout mimo postel. Neměl jsem tolik pít,“ prohrábl si zoufale vlasy.
„Jsi snad nějaká
vědma? Jak můžeš vědět co chci? Protože donedávna jsem to nevěděl ani já sám,
Noahu. Ale víš co?“
„Co?“ šeptl sotva slyšitelně.
„Už to vím. Chci Tebe. Nejen ve své posteli, ale i ve svém životě. Takže jsem rád, že ses do mě zamiloval
a rozhodně mi to nepřipadá směšné. Protože i já se zamiloval do Tebe.“
Noah k němu vzhlédl. V
očích se mu odrážel úsměv. Sklonil se k němu a znovu ho políbil. „Smrdíš,“
zabručel a dočista tak zničil Noahovo vzrušení. „Nejdřív sprcha!“ přikázal
nekompromisně a vytáhl ho na nohy. „A neboj se, milerád ti pomohu,“ zašeptal mu
do ucha, když za nimi zavíral dveře koupelny. Noah se slastně zachvěl při
představě věcí následujících.
oh.. moc pěkná jednorázovečka, moc se mi líbila :) vďaka
OdpovědětVymazatTo je nádherne sladká poviedka. Páčilo sa mi, ako nečakane a originálne sa zoznámili a ako sa ich vzťah vyvíjal o túžby cez sex až k láske. No čo, mám romantickú náladu.:) A Hiri bol tiež zlatý, ako vždy čakal pri dverách s vodítkom v zuboch.:)
OdpovědětVymazatangie
díky za tak super povídku
OdpovědětVymazatJeštěže jsi dala odkaz na povídku k Sax, jinak bych na ni nenarazila.
OdpovědětVymazatMoc se ti povedla a co je pro mě hlavní, měla krásný, šťastný konec. Určitě si ji v budoucnu přečtu ještě několikrát.
Erika
pěkná povídka povedla se ti ;-) zajímavé jakým způsobem se seznámili a jak se jejich vztah vyvíjel až k lásce to se mi líbilo a šťastný konec k tomu to přímo miluji :D přečetla jsem si ji pěkně před spaním a jak se mi usínalo :D :D :D
OdpovědětVymazatEclair
chodím tu každý den a čekám na povídku prosím ty starší jsem už četla několikrát , ta o sněžné sově mě vždycky rozbrečí ale pro mě je ta nejhezčí
OdpovědětVymazat