Český překlad: Bílý drak
VI. část cyklu
Opět se vydáváme do čarovné země, kde spolu po boku žijí mágové a jiné čarovné bytosti.
Tentokrát se ve městě draků objeví jednohlavý drak. No a? Je to přece město draků... Avšak draka s jednou hlavou provází zvláštní pověst...
„Draaaaaaaaak!“ vykřikl kdosi a Nazary se otočil. Drak? Tady? Jsou ve městě Angulókë, což znamená elfsky drak. To přeci není žádná novinka, tak co tady vyvádí? Odchytil si mladíka, který vyvolal ten rozruch, ačkoliv mu nikdo nevěnoval pozornost. „Co tady šíříš za nesmysly?“ optal se ho. „Draci se tu přeci vyskytují běžně.“
„To ano,“ koktnul.
„Ale většinou jsou tří až devítihlavý.“
„A tenhle má hlav
dvanáct?“ ptal se pobaveně, ale náhle pocítil brnění po celém
těle. To nevypadá dobře, co se děje?
„Jednu,“ špitl
mladík a Nazary se ostře nadechl. Chtěl se zeptat znovu, aby se
ujistil, že opravdu dobře slyšel, ale odolal. Drak s jednou
hlavou. To nebylo dobré znamení.
„Okamžitě mi řekni,
kdes ho viděl!“ přikázal. Mladík jen mávl rukou kamsi za
Nazaryova záda a byl v trapu. Chtěl se po něm ohnat, ale
nestihl to. Přemýšlivě si položil prst na bradu. Tak jednohlavý
drak. Vypadá to, že se nudit nebude.
Legenda totiž vypráví,
že ve chvíli, kdy se v Angulókë objeví drak jen s jednou
hlavou, bude si žádat prvorozeného syna krále. Ironie je, že
Nazary je ten prvorozený. V příběhu se dál říká, že
budou-li chtít draka zabít musí nejprve zabít onoho prvorozeného.
Jediná možnost, jak se zbavit draka je sebevražda. Jen tak je
možné ho zabít.
Avšak co se v příběhu
nevyskytuje je skutečnost, že drak není jen tak obyčejný. Prý
je zakletý již několik set let a jen smrt ho může vysvobodit. I
přes oběť prvorozeného. A nebo je možné tu kletbu zlomit? O tom
později.
Nazary nepochyboval, že
to mladík běžel říci jeho otci, který se ho znovu pokusí
zavřít do zlaté klece za zdi paláce. A to on nechtěl. Už jednou
to zažil a stačilo mu to. Podruhé by se zbláznil. Chtěl rozvíjet
své čarodějné schopnosti.
Led. Nevyzpytatelný
živel, kterému měl vládnout. Avšak o tomhle jeho otec nevěděl.
Pohrdal čaroději, ačkoliv žil v čarodějné zemi. Proto se
také nikdy nedověděl, že jeho žena sama byla čarodějka, která
ovládala právě led, což po ní zdědil její syn Nazary.
Mladík si povzdechl a
prohrábl si své stříbrné vlasy. U brány do zámku zahlédl
stráže, kterak se rozhlíží a cosi hledají. Věděl co. Jeho.
Litoval, že neovládá duchovní sílu, aby na sebe mohl vzít jinou
podobu. Takhle se jen musel skrýt do stínu jednoho domu.
Proběhli kolem něj
bez povšimnutí. Usmál se, propletl se uličkami, které tak dobře
znal a zmizel z města. Pomalým krokem vyrazil na sever, kde se
měl usídlit onen drak. Chtěl ho najít, i když to pro něj možná
znamená smrt.
Nepospíchal. Pečlivě
si prohlížel okolí, aby případně věděl o nějaké skrýši.
Cosi zaslechl, ale než to mohl rozpoznat zase se kolem něj
rozprostřelo ticho. Blahodárné, ale v tuto chvíli i
neskutečně děsivé. Nenechte se mýlit. Nazary nebyl žádný
strašpytel, byl pouze opatrný, protože ještě stále neovládal
naplno svou moc.
Náhle se mu cosi
otřelo o nohu a on se podíval dolů. Musel se usmát, když uviděl
malé červené dráče, které se k němu lísalo. Sklonil se a
vzal ho do ruky. „Tak ty jsi ten strašný drak?“ optal se a
podrbal ho na hlavičce. Jako by chtělo potvrdit jeho slova, dráče
vyplivlo malinký plamínek ohně.
Nazary se zasmál. „Ty
si teda vyskakuješ,“ prohodil a znovu ho pohladil. Už odmalička
draky obdivoval. A tenhle byl opravdu krásný. Věděl, že je to
vzácný druh. Dlouhé tělo, na hlavičce jakoby korunku. Navíc už
nevyroste.
Každý mág v Angulókë
měl draka. Avšak tenhle se už moc nevyskytoval. Nazary ho pohladil
a zvířátko se k němu přitulilo. Pak mu obratně vyšplhalo
na rameno. Zasmál se. „Ty ses rozhodl se mnou zůstat?“ optal se
ho. Jako by chtěl dráček souhlasit kousnul ho lehoučce do ucha.
Místečko okamžitě zarudlo a potom se změnilo na stejnou barvu
jakou měl dráček. Znamenalo to, že si právě Nazaryho vybral za
svého pána a vládce.
„Děkuji ti,“
pronesl uctivě a mírně se i s dráčkem na rameni uklonil.
Dráček zakvikl a stočil se mu na rameni. Nazary se usmál a
pokračoval v cestě, aby mohl najít toho opravdového draka.
Nevěděl co ho pohání. Možná touha porazit tu kletbu nebo se
osvobodit od nadvlády otce. Nevěděl, ale v tu chvíli mu to
bylo jedno. Pohánělo ho odhodlání a to bylo nejdůležitější.
Po dalších několika
minutách chůze se náhle malý dráček narovnal a varovně
zašvihal ocasem. Podrbal ho na hlavičce, aby ho uklidnil. „Copak,
už cítíš našeho nepřítele?“ optal se ho, ale věděl, že
odpověď nedostane. Něco v napjatém držení maličkého těla
ho ale ujistilo, že má pravdu. Je skoro u cíle.
A náhle se to stalo.
Přímo před ním se vzepjal nádherný bílý drak v celé své
kráse. Jeho nohy dopadly těsně před Nazaryho. Ten se ovšem ani
nepohnul. Místo toho poklekl na jedno koleno a sklonil hlavu.
„Jmenuji se Nazary, prvorozený syn Nieluna z města Angulókë.
Přišel jsem ti nabídnout svou oběť, aby ses vysvobodil ze svého
zakletí,“ pronesl pevným hlasem, ale přesně jak mu velela jeho
čest mága, nezvedl hlavu.
„Vstaň Nazary,
prvorozený z města Angulókë,“ odvětil hlubokým hlasem
drak. Nazary udělal co řekl, ale stále se mu ještě neodvážil
podívat do očí. Nevyzval ho a on ho nechtěl urazit. Už kvůli
tomu, že mu sám nabídl svůj život.
„Na tvou oběť je
víc než času dost,“ pokračoval ten nádherný tvor. Nazaryho
tím zmátl, ale nic na to nenamítl. „Následuj mě,“ vyzval ho
drak a Nazary stále se zrakem sklopeným k zemi.
„Bojíš se mě?“
optal se drak, který klidně kráčel k jakési jeskyni.
„Ne,“ odpověděl
Nazary uctivě. Malý dráček se mu probral na rameni a začal se
zvědavě rozhlížet.
„Tak proč stále
klopíš oči k zemi a nepodíváš se na mě?“ Nazary zvedl
oči a střetl se pohledem s tím dračím. V tu chvíli si
uvědomil, co ho na dracích od malička tak fascinovalo. Oči.
Tenhle je měl velice zvláštní. Ne klasicky žlutohnědé, ale
žlutočerné, téměř stejně temné jako sama noc. Byly tak jiné,
zvláštní, obdivuhodné. „Nejsem jako ostatní draci,“ pronesl,
protože si všiml jeho zmateného pohledu.
„To jsem si stihnul
všimnout,“ zašeptal a polkl. Drak se opět otočil a vešel do
jeskyně. Nazary zůstal stát venku. Dráček, kterého měl na
rameni na sebe chtěl upozornit a jemně ho kousl. Usmál se a
podrbal ho na hlavičce. „To víš, že jsem na tebe nezapomněl,“
prohodil tiše a přemýšlel jak zvířátko pojmenuje.
„Budeš tam stát
celou noc?“ ozvalo se z jeskyně a Nazary se rychle probral a
vstoupil. Jeskyně nevypadala moc útulně, ale drakovi to zřejmě
úplně stačilo. Nyní pohodlně ležel na zemi schoulený do
klubíčka, ale tak že dokonale viděl na vchod.
Mladý čaroděj náhle
nevěděl, co má dělat. „Posaď se, čaroději,“ vyzval ho
drak. Nazary sebou trhl. Jak to poznal? „Jsem drak, kouzelné
stvoření. Čaroděje ještě rozeznám.“ Jako by v úsměvu
vycenil zuby.
„Stejně nemám
žádného učitele magie, aby mě naučil vše potřebné. Otec
nenávidí čaroděje, ani neví, že jsem jedním z nich,“
pokrčil rameny.
„Mohu tě učit,“
ozval se drak. Nazary na něj překvapeně pohlédl. Jako by tomu
nemohl uvěřit. Což vlastně opravdu nemohl. Proč ho chce učit,
když ho podle legendy má chtít zabít? Ničemu nerozuměl. Vůbec
ničemu…
„Cože?
Nemáš mě za každou cenu chtít zabít?“ podivil se nahlas a
drak na okamžik zavřel oči.
„Ach
ano,“ pronesl, „ta legenda, že? Jakmile se ukáže jednohlavý
obávaný drak musí okamžitě získat prvorozeného. Hloupé
pověry,“ povzdechl si. „Víš, ta legenda mluví pravdu. Jenže
raději budu stále drakem, než…,“ odmlčel se. „To víš,
několik set let samoty s drakem udělá divy,“ omluvil se.
Nazary
na něj však okamžik zíral s otevřenou pusou. Dokud mu
z ramene nepřelezl malý dráček a nekousl ho do jazyka. „Au!“
vykřikl Nazary a mohl by přísahat, že se drak uchechtl. Ublíženě
se na něj podíval. „Co je tu k smíchu?“ zeptal se drze.
„Nic,“
pronesl drak.
„Jak
se vlastně jmenuješ, draku?“ optal se ho zvědavě a přemýšlel
jestli mu odpoví.
„Copak
mé jméno se v legendách a pověstech o mě nevyskytuje?“
„To
jediné nám zatajili,“ usmál se lehce Nazary. Nechtěl mu
přiznávat, jak rád tyhle pověsti slýchával. Podle něj byl
tenhle drak obklopen tajemnou aurou a to ho k němu nejvíc
přitahovalo.
„Jmenuji
se Daragh,“ pronesl po dlouhém tichu drak. Nazary k němu
zvedl oči. Musel přiznat, že z něj opravdu neměl strach.
„To
je krásné jméno,“ zašeptal. Byl jako omámen a přemýšlel,
jestli to Daragh nějakým způsobem zařídil, nebo je prostě jen
okouzlen drakem z legend svých prapředků.
„Já
si ho nevybral,“ pronesl klidně drak a odvrátil se od něj.
Z mladého mága, jako by náhle opadlo omámení. „Jak se
bude jmenovat tvůj dráček?“ optal se ho po chvíli mlčení.
„Nyan,“
pronesl tiše a Daragh zaslechl v jeho hlase smutek. Otočil se
k němu a prohlédl si ho od hlavy k patě, až z toho
mág nabyl dojmu, že do něj vidí.
„Někdo
koho jsi znal?“ optal se opatrně.
Nazary
s odpovědí váhal. „Měl se tak jmenovat můj mladší
bratr,“ vysvětlil nakonec a pevným pohledem, který na draka
upřel, uzavřel tuhle debatu.
„Nehodlám
se vyptávat. Každý máme svá tajemství,“ pronesl klidně a
Nazary se uklidnil. Pohladil malého dráčka po hlavě. „Budu ti
říkat Nyan, co ty na to?“ optal se ho. Jako by na souhlas ho
lehoučce kousl do ucha. Nazary se jen zasmál, protože si za těch
pár hodin na to kousání od něj už zvykl.
„Kdy
začneme s výcvikem, Daraghu?“ optal se.
„Pro
tebe budu mistr Daragh,“ upozornil ho lehce. „Začneme zítra.
Teď by sis měl odpočinout, noc se nachýlila a ty musíš být za
dnešní den velice unavený.“
Nazary
musel uznat, že se opravdu cítí nějaký unavený. I když by
přísahal, že ještě před chvílí mu bylo naprosto fajn. „Dobrou
noc, čaroději,“ pronesl ještě Daragh a stočil se ke spánku.
Mladý
mág si ustlal na slámě, která zřejmě sloužila jako provizorní
lůžko a zavřel oči. K boku se mu stočil malý Nyan a svým
hřejivým tělíčkem ho ukolébal ke spánku. Právě včas, neboť
do jeskyně pronikl čarovný paprsek měsíce.
Stál
nad spícím mladíkem. Jeho vlasy protkané stříbrem odrážely
měsíční svit a v půlnočních očích se odrážel smutek a
zkušenosti mnoha staletí. Červený dráček, který spal stočený
do klubíčka vedle Nazaryho, zvedl zvědavě hlavu, když na něj a
jeho nového pána padl stín. Avšak uklidněný pohledem do černých
očí, se opět klidně stočil a položil si hlavičku na Nazaryho
stehno.
Neznámý
muž poklekl na jedno koleno a zadíval se zblízka na sličného
prince. Odhrnul mu z čela pramínek téměř bílých vlasů.
Musel přiznat, že ten mladík má odvahu, když sám přišel
nabídnout život drakovi, který už po staletí děsí a povídají
se o něm legendy.
Nazary
cosi zamumlal a zavrtěl se. Muž se rychle skryl do stínu a
zašeptal jakousi kouzelnou formuli. Mladý čaroděj na okamžik
otevřel oči a zadíval se na bílou siluetu spícího Daragha. Ač
mu tak neohroženě nabídl život, v koutku duše se bál.
Avšak na druhou stranu ho to, že spí kousek od něj to nádherné
stvoření, zvláštně uklidňovala a dodávalo mu pocit bezpečí.
Nyan se mu stočil u boku a svým hřejivým tělíčkem ho opět
ukolébal ke klidnému spánku.
Muž
vystoupil ze svého úkrytu a nyní již jen z výšky sledoval
mladého čaroděje. Jakoby se na něj nemohl vynadívat, chtěl si
zapamatovat každý jeho rys, každou drobnou vrásku kolem jeho očí.
Do
jeskyně pronikl úzký pramínek měsíčního světla a muž
pochopil. Otočil se a zmizel ve stínech, ze kterých se předtím
zjevil.
Nazary
sledoval toho muže, který mizel ve stínech a přemýšlel zda sní
či bdí. Avšak tušil, že je to sen. Znovu zavřel oči a odplul
do klidného spánku.
Ráno
ho naprosto nemilosrdně probudil Daragh. „Vstávej, mágu, je čas
na tvůj trénink!“ přikázal a šťouchl do něj čumákem.
Mladík
otevřel nejprve jedno oko, pak zděšeně druhé a vzápětí si
uvědomil, co se včera odehrálo. Byl za to rád, protože by jinak
asi začal ječet na celou jeskyni. I malý Nyan neochotně otevřel
své pravé oko, aby ho vzápětí zase zavřel a spal spokojeně
dál.
„Jak
to že on může spát a já ne?“ zabrumlal mladý mág.
„Protože
on se nechce naučit čarovat, kdež to ty ano,“ odpověděl mu
drak, který to zaslechl. Nazary jen zívnul a vyšel za ním do
ranního svítání.
„Ono
ještě nesvítalo?“ zakňučel.
„Vidím,
že ač ti nechybí odvaha, máš všechny manýry královských
synků, že?“ pronesl drak a jemně se uchechtl. V jeho podání
to však bylo spíše zavrčení, ale Nazary pochopil.
„To
víš, život ve zlaté kleci se na tobě musí někde projevit,“
odvětil, ale neznělo to moc vesele.
„Copak?
Nelíbilo se ti žít v paláci?“
„Zavřený
jako nějaký slavík? Ne!“ rozohnil se a drak už nic nenamítal.
„Jak začneme trénink?“ optal se po chvíli mladý žák.
„Koncentrací,“
odvětil drak a ochotně vysvětlil. „Musíš se naučit své
schopnosti ovládat. A k tomu potřebuješ naprosté
soustředění.“ Přešel k jednomu velkému kameni. „Vylez
si sem nahoru,“ pronesl.
Nazary
se pochybně podíval vzhůru. „Tam?“ optal se. A podíval se na
draka pohledem, který jasně říkal: nezbláznil ses?
Daragh
si uvědomil, že pro mladíka, je to moc vysoko a proto se sklonil a
uchopil ho do tlamy. Nazary ztuhl, ale když si uvědomil, že mu
nechce ublížit uvolnil se. Drak ho postavil na kámen a mladík se
na něj pohodlně usadil.
„Zavři
oči,“ přikázal Daragh a on poslechl. „Teď si představ, že
jsi na nějakém krásném místě, nebo s někým s kým
je ti moc dobře.“ Nazary sebou málem trhl, když se mu vybavil
muž ze včerejšího snu. Avšak nesnažil se ho zahnat. Uvolnil se
a čekal na další instrukce.
„Zhluboka
dýchej. Hezky pravidelně. Nádech, výdech, nádech, výdech. Cítíš
tu sílu, která tebou proudí? Ta mrazivá intuice. Ovládáš led,
je to tak?“
Nazary
jen mlčky přikývl. Opravdu cítil, jak mu tělem proudí nový
pocit síly, bylo to úžasné. Nikdo ho neučil, jak se ke své moci
dostat. Vždy se objevila nečekaně, když byl v nebezpečí, aby ho
chránila. Ale on se ji nikdy nesnažil ovládnout, nevěděl jak.
Daragh
ho pozoroval a musel se v duchu usmívat. Věděl, že se bude
učit rychle a velice snadno, protože magie z něj přímo
vyzařovala. Obyčejný smrtelník tohle nepozná, ale on… Nebyl
smrtelníkem, takže to viděl hned, jak před něj poklekl a nabídl
mu svůj život. Stejně by ho zajímalo proč to udělal.
„To
stačí, Nazary!“ přikázal. „Otevři oči.“
Poslechl
a náhle ho oslepilo jasné světlo. Už se rozednilo. Jak dlouho asi
takhle seděl, naprosto ponořen do sebe, ve svém vlastním světě,
který patřil jen jemu a dodával mu tak sílu? „Jak dlouho?“
optal se nakonec zvědavě.
„Je
téměř poledne.“
Mladík
sebou trhl. „Opravdu?“ Daragh ho opět postavil na pevnou zem.
„Tvým
dalším úkolem bude najít potravu pro Nyana.“
„Ale…,“
chtěl něco namítnout, ale drak mu to nedovolil.
„Není
to součástí tréninku, ale pokud se o něj nebudeš starat zemře.
Víš, že tihle dráčci v přírodě dlouho nevydrží a
tenhle si vybral život v podobě tebe. Pokud se dokážeš o
něj postarat, dokážeš cokoliv.“
Mladík
přikývl, protože věděl, že má Daragh pravdu. Vydal se tedy do
blízkého lesa. „A nepoužívej své schopnosti!“ zavolal za ním
drak, ještě než mu úplně zmizel z dohledu.
Nazary
se ušklíbl. Vždyť ani nevím jak, pomyslel si ironicky. Bloumal
lesem a snažil se najít něco, co by mohl jeho malý dráček
posnídat. Tak nějak ho ani nenapadalo, co by to tak mohlo být.
Nakonec
narazil na malého bažanta. Teď ještě jak ho chytit. Obrnil se
trpělivostí a velice pomalu se k němu přibližoval. V jednu
chvíli pták zvedl prudce hlavu a Nazary se okamžitě zastavil jako
by zkameněl.
Nevěděl,
že ho pozoruje Daragh. Sice mu řekl, že to není součástí
tréninku, ale trošku lhal. Protože ho tak chtěl naučit
trpělivost.
Mladík
trpělivě postupoval vpřed a nakonec skočil. Radostně si výskl,
když ptáka opravdu chytil. Rychle mu zakroutil krkem a vítězně
se vracel zpět.
Vešel
do jeskyně a položil před Nyana tu pochoutku. Ten na nic nečekal
a rychle se na ní vrhl. Svými ostrými zoubky spokojeně trhal maso
a Nazary byl spokojen stejně tak.
„Kdopak
nakrmí tebe?“ optal se ho Daragh, který vše klidně pozoroval.
Nazary si ani neuvědomil, že už od včerejšího odpoledne nespal.
Pokrčil
rameny. „Nějak si poradím,“ prohodil.
Daragh
poodešel stranou a naskytl mu tak pohled na prase, které se pomalu
opékalo na rožni. „Ale kdy?“ vyhrkl nevěřícně.
„Zhruba
o pět minut dřív než ty jsi ulovil toho bažanta pro Nyana.“
„Tys
mě viděl?“
„Sledoval
jsem tě, abych byl přesnější. Sice jsem ti řekl, že to není
součást tréninku, ale lhal jsem. I trpělivosti se člověk musí
naučit.“
Nazary
kývnul a utrhnul si kus z masa na ohni. S chutí se do něj
zakousl. „Co budeš jíst ty?“ optal se jen tak mezi řečí a
přemýšlel, jestli mu v hlase opravdu zazněl ten strach. Ne
slíbil, že ho bude učit, do té doby ho určitě nesežere.
„Tebe
rozhodně ne,“ opět to chraptivé zasmání. Nazary se také musel
usmát. „Mimoto už jsem jedl, neboj se. Dal jsem si pár těch
kanců, kteří byli kolem tohohle.“
Raději
se na nic neptal, protože to nechtěl ani tak nějak vědět.
„Budeme ještě dnes trénovat, mistře?“ optal se.
„Ano.
Zjistíme, jakými silami vlastně disponuješ a kolik jich můžeš
použít, než tě to úplně vyčerpá.“
Mladík
horlivě přikývl. Těšil se, až mu ukáže, co se naučil sám.
Nebylo to nic moc, ale dokázal aspoň vytvořit ledovou kouli
energie a to byl dle jeho mínění pokrok.
Když
si oba odpočinuli po jídle, vyšel opět Daragh do slunečného,
nyní již odpoledne. Nazary ho následoval. Sešli k řece, kde
se drak zastavil. „Naučil ses něco sám?“ optal se ho bez
okolků.
Nazary
přikývl, natáhl před sebou ruku, na které se začala tvořit
koule magické síly. Daragh v duchu pochvalně přikývl. Avšak
tvar síly nevydržel dlouho a Nazary měl ruku opět prázdnou a
v očích urputnou snahu.
Na
nic nedbal, ničeho si nevšímal. Jen stále sledoval svou ruku, aby
ji přinutil znovu vypustit sílu. Na čele se mu perlil pot, ale ani
to mu nevadilo. Chtěl něco dokázat, ukázat, že na to má.
„Přestaň,
čaroději!“ přikázal drak a on ho poslechl. Spustil ruku podél
těla a zadíval se na něj. V tom pohledu toho odhalil tolik.
Zklamání, beznaděj, strach z neuznání. „Nesmíš chtít
všechno hned,“ uklidňoval ho Daragh.
Nazary
přikývl. „Máš pravdu, mistře.“
Z vody
v řece se náhle zvedla malá koule vody. „Zmraz ji!“
poručil drak. Nazary natáhl ruku a namířil na vodu. „Mysli na
svůj ranní trénink,“ promlouval k němu mlčky jeho nový
mistr a on soustředěně kývl. Začal zhluboka dýchat a nechal
sebou proudit sílu. Musel se usmát, když pocítil, jak mu
prostupuje tělem.
Jemně
mávl rukou a z koule náhle byl kus ledu. Málem si radostí
výsknul, ale odolal, protože nechtěl před drakem moc dávat
najevo emoce.
„Výborně!“
pochválil ho. Z vody se zvedly dvě koule. „Zmraz je!“
Takhle
to pokračovalo do chvíle, kdy kolem Nazaryho vodní koule
neutvořily kruh. Bylo jich deset. „Zmraz je!“ zazněl ostrý
příkaz.
Nazary
se opět snažil koncentrovat, ale cítil, že síly je méně, než
předtím. Ruka se mu vyčerpaně třásla, ale nehodlal ustoupit.
Chtěl to dokázat. Pomalu se otáčel od jedné koule k druhé.
Mrazil je s přesností, ale začala se mu třást i druhá
ruka, kterou vůbec nepoužíval. nakonec se mu rozklepala i kolena.
Klesl
na zem, ale stále byl rozhodnut zmrazit tu poslední kouli, která
mu zbývala. Avšak už k tomu neměl sílu. Opřel se o
zesláblé ruce a zhluboka oddechoval. „Odpusť, mistře,“
pronesl tiše.
Drak
k němu přešel. „Podívej se na mě, Nazary,“ pronesl
jemně, pokud to s jeho hlubokým hlasem bylo možné. Mladík
poslechl a zadíval se mu do očí. „Moc čaroděje nespočívá
v tom, co všechno dokáže, kolik dokáže zdolat nepřátel.
Záleží na tom, aby věděl, jak si co nejvíce uchovat své síly.
Tohle tě chci naučit rozumíš. Nesmíš myslet na to, že musíš
nepřátele zničit za každou cenu.“
Mladý
čaroděj si uvědomil, že má pravdu. Naučit se ovládat sílu,
ale také ji využít co nejméně, protože s magickou silou
odchází i ta životní. „Máš pravdu!“ vyhrkl horlivě a
prudce se postavil. Avšak byl příliš slabý a nohy se mu
podlomily.
Drak
se sklonil, uchopil ho do tlamy a posadil si ho na hřbet. „Drž se
pevně!“ vzkřikl nahoru a mladík ho objal kolem štíhlého krku.
„Dnes jsme zjistili, jakou silou disponuješ, zítra zjistíme jak
ji můžeš využít, aniž bys přitom byl zesláblý jako nyní,“
pronesl, když se blížili k jeskyni.
„Dobře,“
souhlasil.
V jeskyni
se Daragh sklonil a Nazary z něj sklouzl. Lehl si na slámu a
zavřel oči. Nechtělo se mu spát, jen si potřeboval odpočinout.
Přehodil si ruku přes oči a jen tak přemýšlel. Nechtěl myslet
na to, co bude po jeho tréninku. Jedno však tušil. Nezemře. Ač
tu byl jen jeden jediný den, stihl poznat, že Daragh je ve
skutečnosti drak, o kterém slyšel jen v jediné legendě.
V té co mu jednou vyprávěla matka.
Drak,
který se toulá po čarodějném světě se strašlivým prokletím,
ale raději setrvává v takovém stavu, kdy nikomu nemůže ublížit.
Mohl by být člověkem, ale musel by přinutit prvorozeného města
vzít si svůj život pro ten jeho.
Usmál
se.
„Copak
tě tak pobavilo?“ optal se Daragh, který ho pozoroval stočený
ze svého místa. Nazary sebou trhl. Myslel si, že už spí.
„Jen
jsem si vzpomněl na legendy, co se o tobě povídají.“
„A?“
„Neřekl
bych, že jsi tak zlý, jak se tě snaží vykreslit.“
„Proč
myslíš? Ještě stále se ze mě může stát lítá saň, která
si tě dá k snídani,“ pronesl zcela vážně a Nazary se při
té představě bezděky zachvěl.
„Nějak
ti to nevěřím,“ odvětil, ale v duchu se třásl jako
osika.
„Jako
syn Nieluna bys měl vědět, že nemůžeš věřit nikomu, ne?“
„Máš
pravdu. Nevěřím nikomu. Jen sobě a své dýce. Avšak vím, že
pokud bys mě chtěl zabít, prostě bys to udělal a nedebatoval tu
se mnou o tom.“
„Možná
máš pravdu. Měli bychom si odpočinout, Nazary.“
Mladík
zívl. „Ano. Dobrou noc, mistře!“
„Dobrou
noc, žáku!“
Poklekl
na jedno koleno a nakonec si lehl vedle spícího mladíka. Nic
nedělal, téměř ani nedýchal, aby nenarušil jeho klidný spánek.
Jen ležel a pozoroval ho. Chtěl by ho obejmout, sevřít v náruči,
ale to si nemohl dovolit.
Náhle
mladík prudce otevřel své smaragdově zelené oči. Muž sebou
trhl, ale dál se ani nehnul. Nazary si ho zvědavě prohlížel.
Znovu se mu o něm zdálo. „Kdo jsi?“ odvážil se zeptat.
„Ani
přítel, ani nepřítel,“ odvětil muž sametově.
„Proč
za mnou chodíš ve snech? Je to nějaké znamení?“
„Možná,“
pronesl. V očích mu zaplál prazvláštní oheň. Oheň touhy,
kterou se snažil marně potlačit.
„Existuješ
někde v dáli?“ vyptával se mladý mág zvědavě.
„Možná…,“
zopakoval. Nechtěl toho prozradit mnoho. Přisunul se k němu
blíž a pohladil ho po tváři. Věděl, že riskuje, ale mladík se
domníval, že se mu jen zdá.
Nazaryho
překvapilo, jak hřejivou dlaň neznámý ze snu má. Přitiskl se
k ní blíž a znovu zavřel oči. Muž ho ještě pohladil po
čele, čímž ho poslal zpět do říše snů. Avšak sám ještě
dlouho ležel a sledoval jeho tvář.
Byl
v pokušení, v obrovském pokušení, ale dokázal ho
ovládnout. Nakonec však přeci jen udělal malý ústupek. Sklonil
se a mladíka políbil na čelo. Pak se zvedl a se znamením měsíce
se opět rozplynul ve stínech.
„Vstávej,
mladý čaroději!“ probudil ho opět Daragh. Avšak Nazarymu se
nechtělo ze snu, kde ho provázel neznámý muž. Líbil se mu,
chtěl o něm vědět více. Avšak on byl tak tajemný.
„Nazary!“
ozval se drak ostře a mladík byl okamžitě vzhůru. Rychle se
posadil a promnul si oči.
„Neříkej
mi, prosím, že začínáme stejně brzy jako včera,“ zaškemral
a drak se v duchu usmál.
„Dnes
ne. Potřeboval jsi načerpat ztracenou sílu ze včerejška. Ale
nyní pojď, musíme pokračovat v tréninku.
Vyšli
ven a Nazary si všiml, že skutečně slunce stojí už vysoko na
obloze. Byl zvědavý co budou dělat dnes.
„Přivolej
svého dráčka, čaroději!“ rozkázal Daragh.
Nazary
chvíli zmateně mlčel, ale nakonec zvolal „Nyane!“. Dráček
okamžitě přiběhl a vyšplhal mu na rameno, jako by právě na
tohle čekal.
„Jako
jeho pán, můžeš z dráčka načerpávat sílu, která by ti
mohla v důležité chvíli chybět. Stejně tak do něj můžeš
svou sílu vložit. Dnes tě naučím, jak toho dosáhneš.“
Mladík
přikývl a pohladil dráčka po hlavičce. „Zavři oči! Nech
Nyana, aby si tě očichal, nech ho aby tě jemně kousl do prstu.“
Nazary
se ani nehnul, když ho skutečně dráček jemně kousl do prstu a
nepouštěl. Přemýšlel, co má dělat nyní, ale věděl, že mu
to Daragh řekne.
„Nyní
se soustřeď na vaše spojení. Jste nyní jeden. Můžeš si brát
jeho sílu, stejně jako mu můžeš svou dát. Předej mu trochu své
síly a pak si ji vezmi zpět a vytvoř z ní magickou kouli
síly!“
Mladík
udělal, co mu mistr přikazoval a cítil jak do něj proudí síla
z mladého dráčka. „Nyní otevři oči!“ přikázal Daragh
a Nazary poslechl.
Soustředil
se na maximum a vytvořil lehkou ledovou kouli. Byla trochu jiná než
ostatní. tušil, že je to spojením mezi ním a Nyanem. Usmál se a
poděkoval zvířátku očima. To rozradostněné z toho spojení
vykviklo a jemně ho kouslo do krku.
Daragh
je oba pozoroval. Věděl, že se nemusí Nazary tolik učit, ale že
je toho až tak málo netušil. Zdálo se, že měl talent po nějakém
čaroději nebo čarodějce. A byla jen jedna bytost, u které viděl
takovéhle nadání. Nayara… Avšak ta už nebyla mezi živými.
Zahnal
smutné myšlenky a obrátil pozornost zpět k Nazarymu, který
ho sledoval zvláštním zkoumavým pohledem. „Co budeme dělat
dál?“
„Nyní
budeš už jen trénovat, trénovat a trénovat,“ upozornil ho.
„Braň se, čaroději!“ vykřikl a vychrlil na něj plamen ohně.
Nazary chvilku očarovaně hleděl na tu krásu, ale okamžitě se
vzpamatoval a vrhl proti ohni mocnou kouli ledu. Ten zastavil oheň,
zmrazil ho a jako malá ledová kra cinkl o zem.
Nazary
zvedl oči k drakovi, který souhlasně přikývl. Avšak to už
se na něj hrnuly další a další útoky, ke kterým se přidal i
malý Nyan, který se ho svým drobným ohněm snažil usmažit
zaživa.
Nazary
se nakonec musel začít smát, takže už nebyl chopen nic odrážet,
takže ho Daragh raději nechal na pokoji. Místo toho poslouchal
jeho smích a cítil, že i jeho duše se tím smíchem zahřívá.
„Znovu
jsi přišel?“ optal se tiše mladík ležící na slámě
vzhlížeje k muži s vlasy protkanými stříbrem. Ten se
na něj mlčky podíval.
„Očekával
jsi mě snad?“ pozdvihl obočí.
„Ano,“
přiznal bez okolků mladý čaroděj. Muže to mírně překvapilo,
ale nic na to neřekl. Nebylo co říkat. Nehodlal mu prozrazovat kdo
je a co chce.
„Jak
dlouho se tu chceš ještě zdržet, Nazary?“ ozval se po chvíli
ticha, které rušilo jen klidné oddechování draka a Nyana.
„Nevím.
Rád bych zůstal navždy, ale vím, že to není možné. Pokud chci
Daragha zachránit před dalšími staletími kletby, musím se
obětovat.“
Muž
k němu poklekl a prudce se k němu sklonil. Zblízka se
díval do těch smaragdových očí. „Proč?!“ zasyčel.
„Abych
měl klid. Já i Daragh. Jsem posledním z prvorozených této
země. Pokud to neudělám já bude prokletý navždy.“
Nyní
vypadal neznámý zmateně. „Poslední? Přeci budou ještě další
prvorození, tvoji synové.“
Nazary
smutně zavrtěl hlavou. „Nebudou,“ odvětil a v očích mu
náhle odhodlaně blýsklo. Muž však stále nechápal tyhle
pohnutky.
„Proč?“
optal se znovu, tentokrát mírněji.
„Nechci
se o tom bavit,“ odvětil a chtěl se otočit na bok, zády
k neznámému. Ten mu to však nedovolil. Místo toho ho otočil
prudce k sobě a než mohl cokoliv udělat, přitiskl své rty
k jeho. Nejprve hrubě, ale pak ten dotek zjemněl a on ho něžně
líbal.
Nazary
překvapený z tak náhlého výpadu, nebyl schopen odporu.
Místo toho neznámému obtočil ruce kolem krku a přitiskl se
k němu. Od smrti matky necítil objetí jiného člověka a tak
mu v tuhle chvíli bylo všechno jedno.
Avšak
muž se náhle odtáhl a zadíval se mu do očí. Jemně mu odsunul
pramínek vlasů z čela. „Je tohle ten důvod?“ optal se
tiše a něžně ho dál líbal na rty.
Mladík
uhnul pohledem. To muži stačilo, aby věděl, že je to pravda.
V duchu zaplesal, ale to hned přehlušil měsíční paprsek,
který nakoukl do jeskyně.
Ještě
jednou políbil Nazaryho a poslal ho s tím polibkem do říše
snů. Pak se zvedl, naposledy ho pohladil pohledem a opět se
vytratil do temné noci.
Nazary
se toho dne probudil dřív než Daragh. Sedl si do rohu jeskyně a
opřel si hlavu o kolena. Toužil rozlousknout tajemství neznámého
muže ze snu, ale nedařilo se mu to. Nevěděl, kdo to byl, ani proč
chodí zrovna do jeho snů. Byl zmatený. Nejen kvůli tomu, že
nevěděl, ale kvůli tomu, že ten muž byl jediný kdo znal jeho
tajemství. Tajemství, které ho soužilo už dlouho. Proto raději
nabídl svůj život drakovi, protože věděl, že otec by ho
vydědil, vykázal z města, ale předtím by ho pořádně
ponížil.
Zaštkal,
ale rychle se rozhlédl, zda ho někdo neslyšel. „Děje se něco,
Nazary?“ optal se právě příchozivší Daragh. Mladík sebou
trhl.
„Nic,
mistře, budeme dnes trénovat?“ zeptal se, aby změnil téma, ale
drak se nedal tak snadno odbít.
„Nic
se neděje? Kdyby se nic nedělo, tak bys tady neseděl hodinu před
svítáním. To není tvým zvykem.“
„Jen
mám poslední dobou zvláštní sny,“ pronesl vyhýbavě.
„Zvláštní
sny, povídáš? Řekni mi je třeba ti mohu pomoci.“
Mladý
mág na něj překvapeně pohlédl. „Copak umíš číst ve snech?“
„Možná,“
odvětil tajemně a Nazary se na něj zadíval. Něco mu totiž
připomnělo, možná tón hlasu, možná jen význam toho slova,
v něm vyvolalo vzpomínku na muže ze snu. Zkoumavě se zadíval
na Daragha. Pak si ale řekl, že to není možné.
„Co
se ti tedy zdává?“ optal se ho a mladík mu to vypověděl.
Všechno, dokonce i to, co tak dlouho skrýval před světem.
„Tak?
Co to tedy znamená?“ optal se ho po svém vyprávění.
„Jak
už to tak vypadá, tak jsi se zamiloval drahý Nazary.“
„Zamiloval?!“
vykřikl, ale rychle snížil hlas. „To je přeci hloupost. Nemohl
jsem se zamilovat do někoho, kdo vlastně neexistuje.“
„Třeba
existuje,“ pronesl tiše drak a odvrátil se od něj. Nazary ho
pozoroval a stále přesvědčoval sám sebe, že to není možné.
Avšak než stihl své myšlenky nějakým způsobem roztřídit, do
jeskyně přilétl Nyan a zběsile kvílel. Nazary se podíval na
Daragha a oba rychle vyběhli ven.
„Otcovi
vojáci,“ vydechl Nazary a Daragh se narovnal v celé své
výšce. „A nejen oni,“ dodal potom a mladík vedle něj se ostře
nadechl. V čele vojska totiž jel sám Nielin, král země.
„Nazary!“
zaslechli řev ještě dřív než ho uviděli zblízka. Mladík
sebou podvědomě trhl. Drak se na něj poočku podíval. „Pamatuj,
že jsi syn Nayary, velké čarodějky své doby,“ pronesl a mírně
poklesl v kolenou, jako by mu tak chtěl vyjádřit úctu.
„Tys
znal mou matku?“ optal se tiše, ale oči nespouštěl z blížícího
se vojska.
„To
ona mě uvrhla do téhle podoby. A sama tak přišla o svou
čarodějnou moc, která v ní však dřímala, aby byla předána
tobě.“
Nazary
byl zmateny, ale náhle pochopil, proč mu matka tolik vyprávěla o
tom drakovi. chtěla, aby pochopil ještě dřív než se s ním
setká. „Proč tě zaklela?“ optal se rychle.
„Protože
jsem si dovolil předurčit něco, co se nelíbilo tvému otci.“
„Co
to bylo?“
Odpověď
však už nedostal, protože k nim dorazil král i se svou
družinou. „Takže tady ses schoval,“ ozval se Nielin a úkosem
pohlédl na syna. „Nakonec tě musel najít jeden z mých
lepších strážných.
Nazary
se ušklíbl, ale v duchu mu stále vrtalo hlavou to, co mu řekl
Daragh. „Máš na mysli své špehy?“ optal se.
„Říkej
si jim jak chceš!“ odsekl král. „Nyní se vrátíme domů!“
„Nenechám
se znovu zavřít do zlaté klece. Navíc pokud sis nevšiml je tady
jednohlavý drak, což znamená…“
„Což
znamená, že půjdeš se mnou domů,“ skočil mu do řeči král.
„Nazary
zůstane zde!“ pronesl hlubokým hlasem drak, který do této
chvíle mlčel a byl také přehlížen, jako by zde nebyl. „Jsi
velice pošetilý králi, když přede mnou neklečíš,“ varoval
ho.
„A
ty velice drzý, domníváš-li se, že ti svého syna jen tak předám
jen pro to, že to kdysi někdo předpověděl.“
Nazary
teprve nyní pochopil. Daragh předpověděl, že prvorozený skončí
jako oběť jednohlavého draka, a proto ho matka zaklela právě
v onoho draka, čímž ho zavázala mladého prince ochránit.
„Zabít!“
přikázal král a do Daragha se opřela sprška šípů a kopí.
Drak se zvedl v celé své majestátnosti a zakryl tak mladého
mága vlastním tělem. Rozepjal křídla a mohutně zařval. Daragh
opět zařičel, ale tentokrát to bylo bolestí. Nazary se do toho
chtěl vložit, ale zlostné mrsknutí Daraghova ocasu jeho směrem
mu v tom zabránilo.
Drak
vychrlil oheň a pár vojáků zabil, ale jeho otec jich měl ještě
v zásobě víc než dost. Znovu se na Daragha spustilo mračno
kopí a šípů. Drak poklesl.
Nazary
už se na to nemohl dívat, protože tím, že si uvědomil, kdo je
Daragh, byl ochotný pro něj riskovat svůj život. Sáhl po dýce,
kterou nosil stále u sebe. Usmál se na Nyana, který mu seděl na
rameni a bodl.
Nyan
vřískl a upoutal tak pozornost bílého draka. Ten se otočil a
jediné co viděl, byla dýka, která se zabodla do mladíkova srdce.
„NAZARY!“
zařval a kolem něj se objevila stříbřitá měsíční záře.
Kletba byla zlomena. Nazary klesl na kolena a z úst vyplivl
krev. Avšak usmíval se. Místo draka nyní stál muž s vlasy
prokvetlými stříbrem. Rozběhl se k Nazarymu a zachytil ho do
náruče.
Klesl
na koleno a tiskl ho k sobě.
„Ty
jsi ten muž z mých snů,“ vydechl slabě.
„Ano.
Nemluv, Nazary!“ přikázal mu jemně. „Tys to ale tušil, že?“
Mladík
už neodpověděl, protože už neměl sílu. Jen se lehce usmál a
pokojně zavřel oči. daragh natáhl ruku nad ránu, chtěl se
pokusit ho vyléčit. Avšak Nyan mu sklíčeně položil hlavičku
na stehno a on poznal, že je pozdě.
Daragh
se zvedl s mladým mágem v náruči. Odnesl ho do jeskyně,
kde ho opatrně položil na slámu, kterou používal jako postel.
Něžně ho pohladil po tváři. Poté rozhodně vyšel ven.
„Chceš-li
se bít, králi, tak tas!“ zasyčel hlasem, člověka, který už
nemá co ztratit a tasil svůj kord.
Král
na něj mlčky hleděl. „Nehodlám se bít, Daraghu,“ pronesl.
„Jen jsem chtěl zpět svého syna.“
„Vybral
sis zajímavý způsob jak mu to dokázat. Jak ho k sobě
připoutat. Zavřít ho do vězení čtyř stěn?“
„Myslel
jsem, že ho tak ochráním!“
„Předčím?!“
„Před
tebou!“
Daragh
se zarazil. „Právě já jsem ho měl chránit, pamatuješ? Tvá
žena riskovala svůj život, aby ho ochránila, aby stvořila mě!
Takhle ses jí odvděčil?“
„Tohle
nebudu poslouchat!“ zařval král a vrhl se s taseným mečem
na Daragha, který rozpřáhl ruce, připraven dojít klidu.
Avšak
to mu nebylo dopřáno, protože se z jeskyně vynořil Nyan a
zoufale zakvílel. Proto Daragh udeřil král plochou stranou svého
meče a rozběhl se dovnitř. Klesl vedle Nazaryho a uviděl, že se
rána zacelila. Nic nechápal, ale pak si všiml, jak se nad něj
sklání Nyan a pláče na místo, kde rána zela.
Nyní
to byl Daragh, kdo pochopil. Nyan dokázal léčit svými slzami. „No
tak, Nazary!“ zaprosil a uchopil mladíkovu dlaň do své.
Tomu
se zachvěla víčka, ale nevypadalo to, že by se chtěl probudit.
Náhle prudce otevřel oči a nadechl se zhluboka vzduchu, jako by se
vrátil z daleka. I když vlastně vrátil. Právě byl vyrván
ze spárů Smrti.
Díval
se do očí Daragha a nezmohl se ani na slovo. „Pochopil jsem,“
pronesl tiše a Daragh se jenom usmál.
„Já
vím,“ odvětil. „Nemohl jsem ti nic říci, nemohl jsem
prozradit, že se dokážu změnit v člověka. Bylo to vždy
jen na chvíli, ale tu chvíli jsem vždy chtěl strávit s tebou.“
„Chtěl
sis mě získat sny?“ optal se lehce.
Daragh
si lehl vedle něj, jako v noci, kdy ho poprvé políbil. „Co
když ano?“
„Možná
se ti to povedlo,“ vydechl Nazary a zavřel oči.
„Odpočiň
si, drahý Nazary. Vše zlé je za námi. Už je konec.“
„Ne,“
zamumlal mladý mág se zavřenýma očima a lehkým úsměvem na
rtech. „Tohle všechno je teprve začátek, a ty to víš.“
Daragh
se také usmál a přitáhl si ho do náruče. „Máš pravdu,
čaroději. Tohle vše je teprve začátek,“ zašeptal mu do ucha a
spokojeně usnul, neboť se k nim stulil Nyan, který je oba
zavedl do spánku.
Nad
ležícím králem se sklonila štíhlá postava. Natáhla ruku a on
ji bez námitek následoval. Poznal jiskřící oči své ženy, své
drahé Nyary. A poprvé po deseti letech se mu na rtech objevil
úsměv. Věděl, že už teď bude vše dobré.
Že
je na cestě do ráje… Za svou láskou…
na chvilku jsi mě vyděsila ale skončilo to dobře
OdpovědětVymazatLíbil se mi příběh, ale chybělo mi víc o drakovi a kdo to vlastně je, kromě toho, že má chránit prince. Ale četlo se to moc dobře a překlad je super.
OdpovědětVymazat