Webová literární stránka, jejíž příběhy pojednávají o homosexuálních vztazích mezi muži.

Pokud Vás toto téma pohoršuje prosím odejděte!

Obsah stránek není vhodný pro mladší 18 let!


Starší povídky najdete: ZDE

čtvrtek 28. srpna 2014

The White Dragon

Český překlad: Bílý drak

VI. část cyklu

Opět se vydáváme do čarovné země, kde spolu po boku žijí mágové a jiné čarovné bytosti.

Tentokrát se ve městě draků objeví jednohlavý drak. No a? Je to přece město draků... Avšak draka s jednou hlavou provází zvláštní pověst...







 
„Draaaaaaaaak!“ vykřikl kdosi a Nazary se otočil. Drak? Tady? Jsou ve městě Angulókë, což znamená elfsky drak. To přeci není žádná novinka, tak co tady vyvádí? Odchytil si mladíka, který vyvolal ten rozruch, ačkoliv mu nikdo nevěnoval pozornost. „Co tady šíříš za nesmysly?“ optal se ho. „Draci se tu přeci vyskytují běžně.“
„To ano,“ koktnul. „Ale většinou jsou tří až devítihlavý.“
„A tenhle má hlav dvanáct?“ ptal se pobaveně, ale náhle pocítil brnění po celém těle. To nevypadá dobře, co se děje?
„Jednu,“ špitl mladík a Nazary se ostře nadechl. Chtěl se zeptat znovu, aby se ujistil, že opravdu dobře slyšel, ale odolal. Drak s jednou hlavou. To nebylo dobré znamení.
„Okamžitě mi řekni, kdes ho viděl!“ přikázal. Mladík jen mávl rukou kamsi za Nazaryova záda a byl v trapu. Chtěl se po něm ohnat, ale nestihl to. Přemýšlivě si položil prst na bradu. Tak jednohlavý drak. Vypadá to, že se nudit nebude.
Legenda totiž vypráví, že ve chvíli, kdy se v Angulókë objeví drak jen s jednou hlavou, bude si žádat prvorozeného syna krále. Ironie je, že Nazary je ten prvorozený. V příběhu se dál říká, že budou-li chtít draka zabít musí nejprve zabít onoho prvorozeného. Jediná možnost, jak se zbavit draka je sebevražda. Jen tak je možné ho zabít.
Avšak co se v příběhu nevyskytuje je skutečnost, že drak není jen tak obyčejný. Prý je zakletý již několik set let a jen smrt ho může vysvobodit. I přes oběť prvorozeného. A nebo je možné tu kletbu zlomit? O tom později.
Nazary nepochyboval, že to mladík běžel říci jeho otci, který se ho znovu pokusí zavřít do zlaté klece za zdi paláce. A to on nechtěl. Už jednou to zažil a stačilo mu to. Podruhé by se zbláznil. Chtěl rozvíjet své čarodějné schopnosti.
Led. Nevyzpytatelný živel, kterému měl vládnout. Avšak o tomhle jeho otec nevěděl. Pohrdal čaroději, ačkoliv žil v čarodějné zemi. Proto se také nikdy nedověděl, že jeho žena sama byla čarodějka, která ovládala právě led, což po ní zdědil její syn Nazary.
Mladík si povzdechl a prohrábl si své stříbrné vlasy. U brány do zámku zahlédl stráže, kterak se rozhlíží a cosi hledají. Věděl co. Jeho. Litoval, že neovládá duchovní sílu, aby na sebe mohl vzít jinou podobu. Takhle se jen musel skrýt do stínu jednoho domu.
Proběhli kolem něj bez povšimnutí. Usmál se, propletl se uličkami, které tak dobře znal a zmizel z města. Pomalým krokem vyrazil na sever, kde se měl usídlit onen drak. Chtěl ho najít, i když to pro něj možná znamená smrt.
Nepospíchal. Pečlivě si prohlížel okolí, aby případně věděl o nějaké skrýši. Cosi zaslechl, ale než to mohl rozpoznat zase se kolem něj rozprostřelo ticho. Blahodárné, ale v tuto chvíli i neskutečně děsivé. Nenechte se mýlit. Nazary nebyl žádný strašpytel, byl pouze opatrný, protože ještě stále neovládal naplno svou moc.
Náhle se mu cosi otřelo o nohu a on se podíval dolů. Musel se usmát, když uviděl malé červené dráče, které se k němu lísalo. Sklonil se a vzal ho do ruky. „Tak ty jsi ten strašný drak?“ optal se a podrbal ho na hlavičce. Jako by chtělo potvrdit jeho slova, dráče vyplivlo malinký plamínek ohně.
Nazary se zasmál. „Ty si teda vyskakuješ,“ prohodil a znovu ho pohladil. Už odmalička draky obdivoval. A tenhle byl opravdu krásný. Věděl, že je to vzácný druh. Dlouhé tělo, na hlavičce jakoby korunku. Navíc už nevyroste.
Každý mág v Angulókë měl draka. Avšak tenhle se už moc nevyskytoval. Nazary ho pohladil a zvířátko se k němu přitulilo. Pak mu obratně vyšplhalo na rameno. Zasmál se. „Ty ses rozhodl se mnou zůstat?“ optal se ho. Jako by chtěl dráček souhlasit kousnul ho lehoučce do ucha. Místečko okamžitě zarudlo a potom se změnilo na stejnou barvu jakou měl dráček. Znamenalo to, že si právě Nazaryho vybral za svého pána a vládce.
„Děkuji ti,“ pronesl uctivě a mírně se i s dráčkem na rameni uklonil. Dráček zakvikl a stočil se mu na rameni. Nazary se usmál a pokračoval v cestě, aby mohl najít toho opravdového draka. Nevěděl co ho pohání. Možná touha porazit tu kletbu nebo se osvobodit od nadvlády otce. Nevěděl, ale v tu chvíli mu to bylo jedno. Pohánělo ho odhodlání a to bylo nejdůležitější.
Po dalších několika minutách chůze se náhle malý dráček narovnal a varovně zašvihal ocasem. Podrbal ho na hlavičce, aby ho uklidnil. „Copak, už cítíš našeho nepřítele?“ optal se ho, ale věděl, že odpověď nedostane. Něco v napjatém držení maličkého těla ho ale ujistilo, že má pravdu. Je skoro u cíle.
A náhle se to stalo. Přímo před ním se vzepjal nádherný bílý drak v celé své kráse. Jeho nohy dopadly těsně před Nazaryho. Ten se ovšem ani nepohnul. Místo toho poklekl na jedno koleno a sklonil hlavu. „Jmenuji se Nazary, prvorozený syn Nieluna z města Angulókë. Přišel jsem ti nabídnout svou oběť, aby ses vysvobodil ze svého zakletí,“ pronesl pevným hlasem, ale přesně jak mu velela jeho čest mága, nezvedl hlavu.
„Vstaň Nazary, prvorozený z města Angulókë,“ odvětil hlubokým hlasem drak. Nazary udělal co řekl, ale stále se mu ještě neodvážil podívat do očí. Nevyzval ho a on ho nechtěl urazit. Už kvůli tomu, že mu sám nabídl svůj život.
„Na tvou oběť je víc než času dost,“ pokračoval ten nádherný tvor. Nazaryho tím zmátl, ale nic na to nenamítl. „Následuj mě,“ vyzval ho drak a Nazary stále se zrakem sklopeným k zemi.
„Bojíš se mě?“ optal se drak, který klidně kráčel k jakési jeskyni.
„Ne,“ odpověděl Nazary uctivě. Malý dráček se mu probral na rameni a začal se zvědavě rozhlížet.
„Tak proč stále klopíš oči k zemi a nepodíváš se na mě?“ Nazary zvedl oči a střetl se pohledem s tím dračím. V tu chvíli si uvědomil, co ho na dracích od malička tak fascinovalo. Oči. Tenhle je měl velice zvláštní. Ne klasicky žlutohnědé, ale žlutočerné, téměř stejně temné jako sama noc. Byly tak jiné, zvláštní, obdivuhodné. „Nejsem jako ostatní draci,“ pronesl, protože si všiml jeho zmateného pohledu.
„To jsem si stihnul všimnout,“ zašeptal a polkl. Drak se opět otočil a vešel do jeskyně. Nazary zůstal stát venku. Dráček, kterého měl na rameni na sebe chtěl upozornit a jemně ho kousl. Usmál se a podrbal ho na hlavičce. „To víš, že jsem na tebe nezapomněl,“ prohodil tiše a přemýšlel jak zvířátko pojmenuje.
„Budeš tam stát celou noc?“ ozvalo se z jeskyně a Nazary se rychle probral a vstoupil. Jeskyně nevypadala moc útulně, ale drakovi to zřejmě úplně stačilo. Nyní pohodlně ležel na zemi schoulený do klubíčka, ale tak že dokonale viděl na vchod.
Mladý čaroděj náhle nevěděl, co má dělat. „Posaď se, čaroději,“ vyzval ho drak. Nazary sebou trhl. Jak to poznal? „Jsem drak, kouzelné stvoření. Čaroděje ještě rozeznám.“ Jako by v úsměvu vycenil zuby.
„Stejně nemám žádného učitele magie, aby mě naučil vše potřebné. Otec nenávidí čaroděje, ani neví, že jsem jedním z nich,“ pokrčil rameny.
„Mohu tě učit,“ ozval se drak. Nazary na něj překvapeně pohlédl. Jako by tomu nemohl uvěřit. Což vlastně opravdu nemohl. Proč ho chce učit, když ho podle legendy má chtít zabít? Ničemu nerozuměl. Vůbec ničemu…
„Cože? Nemáš mě za každou cenu chtít zabít?“ podivil se nahlas a drak na okamžik zavřel oči.
„Ach ano,“ pronesl, „ta legenda, že? Jakmile se ukáže jednohlavý obávaný drak musí okamžitě získat prvorozeného. Hloupé pověry,“ povzdechl si. „Víš, ta legenda mluví pravdu. Jenže raději budu stále drakem, než…,“ odmlčel se. „To víš, několik set let samoty s drakem udělá divy,“ omluvil se.
Nazary na něj však okamžik zíral s otevřenou pusou. Dokud mu z ramene nepřelezl malý dráček a nekousl ho do jazyka. „Au!“ vykřikl Nazary a mohl by přísahat, že se drak uchechtl. Ublíženě se na něj podíval. „Co je tu k smíchu?“ zeptal se drze.
„Nic,“ pronesl drak.
„Jak se vlastně jmenuješ, draku?“ optal se ho zvědavě a přemýšlel jestli mu odpoví.
„Copak mé jméno se v legendách a pověstech o mě nevyskytuje?“
„To jediné nám zatajili,“ usmál se lehce Nazary. Nechtěl mu přiznávat, jak rád tyhle pověsti slýchával. Podle něj byl tenhle drak obklopen tajemnou aurou a to ho k němu nejvíc přitahovalo.
„Jmenuji se Daragh,“ pronesl po dlouhém tichu drak. Nazary k němu zvedl oči. Musel přiznat, že z něj opravdu neměl strach.
„To je krásné jméno,“ zašeptal. Byl jako omámen a přemýšlel, jestli to Daragh nějakým způsobem zařídil, nebo je prostě jen okouzlen drakem z legend svých prapředků.
„Já si ho nevybral,“ pronesl klidně drak a odvrátil se od něj. Z mladého mága, jako by náhle opadlo omámení. „Jak se bude jmenovat tvůj dráček?“ optal se ho po chvíli mlčení.
„Nyan,“ pronesl tiše a Daragh zaslechl v jeho hlase smutek. Otočil se k němu a prohlédl si ho od hlavy k patě, až z toho mág nabyl dojmu, že do něj vidí.
„Někdo koho jsi znal?“ optal se opatrně.
Nazary s odpovědí váhal. „Měl se tak jmenovat můj mladší bratr,“ vysvětlil nakonec a pevným pohledem, který na draka upřel, uzavřel tuhle debatu.
„Nehodlám se vyptávat. Každý máme svá tajemství,“ pronesl klidně a Nazary se uklidnil. Pohladil malého dráčka po hlavě. „Budu ti říkat Nyan, co ty na to?“ optal se ho. Jako by na souhlas ho lehoučce kousl do ucha. Nazary se jen zasmál, protože si za těch pár hodin na to kousání od něj už zvykl.
„Kdy začneme s výcvikem, Daraghu?“ optal se.
„Pro tebe budu mistr Daragh,“ upozornil ho lehce. „Začneme zítra. Teď by sis měl odpočinout, noc se nachýlila a ty musíš být za dnešní den velice unavený.“
Nazary musel uznat, že se opravdu cítí nějaký unavený. I když by přísahal, že ještě před chvílí mu bylo naprosto fajn. „Dobrou noc, čaroději,“ pronesl ještě Daragh a stočil se ke spánku.
Mladý mág si ustlal na slámě, která zřejmě sloužila jako provizorní lůžko a zavřel oči. K boku se mu stočil malý Nyan a svým hřejivým tělíčkem ho ukolébal ke spánku. Právě včas, neboť do jeskyně pronikl čarovný paprsek měsíce.

Stál nad spícím mladíkem. Jeho vlasy protkané stříbrem odrážely měsíční svit a v půlnočních očích se odrážel smutek a zkušenosti mnoha staletí. Červený dráček, který spal stočený do klubíčka vedle Nazaryho, zvedl zvědavě hlavu, když na něj a jeho nového pána padl stín. Avšak uklidněný pohledem do černých očí, se opět klidně stočil a položil si hlavičku na Nazaryho stehno.
Neznámý muž poklekl na jedno koleno a zadíval se zblízka na sličného prince. Odhrnul mu z čela pramínek téměř bílých vlasů. Musel přiznat, že ten mladík má odvahu, když sám přišel nabídnout život drakovi, který už po staletí děsí a povídají se o něm legendy.
Nazary cosi zamumlal a zavrtěl se. Muž se rychle skryl do stínu a zašeptal jakousi kouzelnou formuli. Mladý čaroděj na okamžik otevřel oči a zadíval se na bílou siluetu spícího Daragha. Ač mu tak neohroženě nabídl život, v koutku duše se bál. Avšak na druhou stranu ho to, že spí kousek od něj to nádherné stvoření, zvláštně uklidňovala a dodávalo mu pocit bezpečí. Nyan se mu stočil u boku a svým hřejivým tělíčkem ho opět ukolébal ke klidnému spánku.
Muž vystoupil ze svého úkrytu a nyní již jen z výšky sledoval mladého čaroděje. Jakoby se na něj nemohl vynadívat, chtěl si zapamatovat každý jeho rys, každou drobnou vrásku kolem jeho očí.
Do jeskyně pronikl úzký pramínek měsíčního světla a muž pochopil. Otočil se a zmizel ve stínech, ze kterých se předtím zjevil.

Nazary sledoval toho muže, který mizel ve stínech a přemýšlel zda sní či bdí. Avšak tušil, že je to sen. Znovu zavřel oči a odplul do klidného spánku.
Ráno ho naprosto nemilosrdně probudil Daragh. „Vstávej, mágu, je čas na tvůj trénink!“ přikázal a šťouchl do něj čumákem.
Mladík otevřel nejprve jedno oko, pak zděšeně druhé a vzápětí si uvědomil, co se včera odehrálo. Byl za to rád, protože by jinak asi začal ječet na celou jeskyni. I malý Nyan neochotně otevřel své pravé oko, aby ho vzápětí zase zavřel a spal spokojeně dál.
„Jak to že on může spát a já ne?“ zabrumlal mladý mág.
„Protože on se nechce naučit čarovat, kdež to ty ano,“ odpověděl mu drak, který to zaslechl. Nazary jen zívnul a vyšel za ním do ranního svítání.
„Ono ještě nesvítalo?“ zakňučel.
„Vidím, že ač ti nechybí odvaha, máš všechny manýry královských synků, že?“ pronesl drak a jemně se uchechtl. V jeho podání to však bylo spíše zavrčení, ale Nazary pochopil.
„To víš, život ve zlaté kleci se na tobě musí někde projevit,“ odvětil, ale neznělo to moc vesele.
„Copak? Nelíbilo se ti žít v paláci?“
„Zavřený jako nějaký slavík? Ne!“ rozohnil se a drak už nic nenamítal. „Jak začneme trénink?“ optal se po chvíli mladý žák.
„Koncentrací,“ odvětil drak a ochotně vysvětlil. „Musíš se naučit své schopnosti ovládat. A k tomu potřebuješ naprosté soustředění.“ Přešel k jednomu velkému kameni. „Vylez si sem nahoru,“ pronesl.
Nazary se pochybně podíval vzhůru. „Tam?“ optal se. A podíval se na draka pohledem, který jasně říkal: nezbláznil ses?
Daragh si uvědomil, že pro mladíka, je to moc vysoko a proto se sklonil a uchopil ho do tlamy. Nazary ztuhl, ale když si uvědomil, že mu nechce ublížit uvolnil se. Drak ho postavil na kámen a mladík se na něj pohodlně usadil.
„Zavři oči,“ přikázal Daragh a on poslechl. „Teď si představ, že jsi na nějakém krásném místě, nebo s někým s kým je ti moc dobře.“ Nazary sebou málem trhl, když se mu vybavil muž ze včerejšího snu. Avšak nesnažil se ho zahnat. Uvolnil se a čekal na další instrukce.
„Zhluboka dýchej. Hezky pravidelně. Nádech, výdech, nádech, výdech. Cítíš tu sílu, která tebou proudí? Ta mrazivá intuice. Ovládáš led, je to tak?“
Nazary jen mlčky přikývl. Opravdu cítil, jak mu tělem proudí nový pocit síly, bylo to úžasné. Nikdo ho neučil, jak se ke své moci dostat. Vždy se objevila nečekaně, když byl v nebezpečí, aby ho chránila. Ale on se ji nikdy nesnažil ovládnout, nevěděl jak.
Daragh ho pozoroval a musel se v duchu usmívat. Věděl, že se bude učit rychle a velice snadno, protože magie z něj přímo vyzařovala. Obyčejný smrtelník tohle nepozná, ale on… Nebyl smrtelníkem, takže to viděl hned, jak před něj poklekl a nabídl mu svůj život. Stejně by ho zajímalo proč to udělal.
„To stačí, Nazary!“ přikázal. „Otevři oči.“
Poslechl a náhle ho oslepilo jasné světlo. Už se rozednilo. Jak dlouho asi takhle seděl, naprosto ponořen do sebe, ve svém vlastním světě, který patřil jen jemu a dodával mu tak sílu? „Jak dlouho?“ optal se nakonec zvědavě.
„Je téměř poledne.“
Mladík sebou trhl. „Opravdu?“ Daragh ho opět postavil na pevnou zem.
„Tvým dalším úkolem bude najít potravu pro Nyana.“
„Ale…,“ chtěl něco namítnout, ale drak mu to nedovolil.
„Není to součástí tréninku, ale pokud se o něj nebudeš starat zemře. Víš, že tihle dráčci v přírodě dlouho nevydrží a tenhle si vybral život v podobě tebe. Pokud se dokážeš o něj postarat, dokážeš cokoliv.“
Mladík přikývl, protože věděl, že má Daragh pravdu. Vydal se tedy do blízkého lesa. „A nepoužívej své schopnosti!“ zavolal za ním drak, ještě než mu úplně zmizel z dohledu.
Nazary se ušklíbl. Vždyť ani nevím jak, pomyslel si ironicky. Bloumal lesem a snažil se najít něco, co by mohl jeho malý dráček posnídat. Tak nějak ho ani nenapadalo, co by to tak mohlo být.
Nakonec narazil na malého bažanta. Teď ještě jak ho chytit. Obrnil se trpělivostí a velice pomalu se k němu přibližoval. V jednu chvíli pták zvedl prudce hlavu a Nazary se okamžitě zastavil jako by zkameněl.
Nevěděl, že ho pozoruje Daragh. Sice mu řekl, že to není součástí tréninku, ale trošku lhal. Protože ho tak chtěl naučit trpělivost.
Mladík trpělivě postupoval vpřed a nakonec skočil. Radostně si výskl, když ptáka opravdu chytil. Rychle mu zakroutil krkem a vítězně se vracel zpět.
Vešel do jeskyně a položil před Nyana tu pochoutku. Ten na nic nečekal a rychle se na ní vrhl. Svými ostrými zoubky spokojeně trhal maso a Nazary byl spokojen stejně tak.
„Kdopak nakrmí tebe?“ optal se ho Daragh, který vše klidně pozoroval. Nazary si ani neuvědomil, že už od včerejšího odpoledne nespal.
Pokrčil rameny. „Nějak si poradím,“ prohodil.
Daragh poodešel stranou a naskytl mu tak pohled na prase, které se pomalu opékalo na rožni. „Ale kdy?“ vyhrkl nevěřícně.
„Zhruba o pět minut dřív než ty jsi ulovil toho bažanta pro Nyana.“
„Tys mě viděl?“
„Sledoval jsem tě, abych byl přesnější. Sice jsem ti řekl, že to není součást tréninku, ale lhal jsem. I trpělivosti se člověk musí naučit.“
Nazary kývnul a utrhnul si kus z masa na ohni. S chutí se do něj zakousl. „Co budeš jíst ty?“ optal se jen tak mezi řečí a přemýšlel, jestli mu v hlase opravdu zazněl ten strach. Ne slíbil, že ho bude učit, do té doby ho určitě nesežere.
„Tebe rozhodně ne,“ opět to chraptivé zasmání. Nazary se také musel usmát. „Mimoto už jsem jedl, neboj se. Dal jsem si pár těch kanců, kteří byli kolem tohohle.“
Raději se na nic neptal, protože to nechtěl ani tak nějak vědět. „Budeme ještě dnes trénovat, mistře?“ optal se.
„Ano. Zjistíme, jakými silami vlastně disponuješ a kolik jich můžeš použít, než tě to úplně vyčerpá.“
Mladík horlivě přikývl. Těšil se, až mu ukáže, co se naučil sám. Nebylo to nic moc, ale dokázal aspoň vytvořit ledovou kouli energie a to byl dle jeho mínění pokrok.

Když si oba odpočinuli po jídle, vyšel opět Daragh do slunečného, nyní již odpoledne. Nazary ho následoval. Sešli k řece, kde se drak zastavil. „Naučil ses něco sám?“ optal se ho bez okolků.
Nazary přikývl, natáhl před sebou ruku, na které se začala tvořit koule magické síly. Daragh v duchu pochvalně přikývl. Avšak tvar síly nevydržel dlouho a Nazary měl ruku opět prázdnou a v očích urputnou snahu.
Na nic nedbal, ničeho si nevšímal. Jen stále sledoval svou ruku, aby ji přinutil znovu vypustit sílu. Na čele se mu perlil pot, ale ani to mu nevadilo. Chtěl něco dokázat, ukázat, že na to má.
„Přestaň, čaroději!“ přikázal drak a on ho poslechl. Spustil ruku podél těla a zadíval se na něj. V tom pohledu toho odhalil tolik. Zklamání, beznaděj, strach z neuznání. „Nesmíš chtít všechno hned,“ uklidňoval ho Daragh.
Nazary přikývl. „Máš pravdu, mistře.“
Z vody v řece se náhle zvedla malá koule vody. „Zmraz ji!“ poručil drak. Nazary natáhl ruku a namířil na vodu. „Mysli na svůj ranní trénink,“ promlouval k němu mlčky jeho nový mistr a on soustředěně kývl. Začal zhluboka dýchat a nechal sebou proudit sílu. Musel se usmát, když pocítil, jak mu prostupuje tělem.
Jemně mávl rukou a z koule náhle byl kus ledu. Málem si radostí výsknul, ale odolal, protože nechtěl před drakem moc dávat najevo emoce.
„Výborně!“ pochválil ho. Z vody se zvedly dvě koule. „Zmraz je!“
Takhle to pokračovalo do chvíle, kdy kolem Nazaryho vodní koule neutvořily kruh. Bylo jich deset. „Zmraz je!“ zazněl ostrý příkaz.
Nazary se opět snažil koncentrovat, ale cítil, že síly je méně, než předtím. Ruka se mu vyčerpaně třásla, ale nehodlal ustoupit. Chtěl to dokázat. Pomalu se otáčel od jedné koule k druhé. Mrazil je s přesností, ale začala se mu třást i druhá ruka, kterou vůbec nepoužíval. nakonec se mu rozklepala i kolena.
Klesl na zem, ale stále byl rozhodnut zmrazit tu poslední kouli, která mu zbývala. Avšak už k tomu neměl sílu. Opřel se o zesláblé ruce a zhluboka oddechoval. „Odpusť, mistře,“ pronesl tiše.
Drak k němu přešel. „Podívej se na mě, Nazary,“ pronesl jemně, pokud to s jeho hlubokým hlasem bylo možné. Mladík poslechl a zadíval se mu do očí. „Moc čaroděje nespočívá v tom, co všechno dokáže, kolik dokáže zdolat nepřátel. Záleží na tom, aby věděl, jak si co nejvíce uchovat své síly. Tohle tě chci naučit rozumíš. Nesmíš myslet na to, že musíš nepřátele zničit za každou cenu.“
Mladý čaroděj si uvědomil, že má pravdu. Naučit se ovládat sílu, ale také ji využít co nejméně, protože s magickou silou odchází i ta životní. „Máš pravdu!“ vyhrkl horlivě a prudce se postavil. Avšak byl příliš slabý a nohy se mu podlomily.
Drak se sklonil, uchopil ho do tlamy a posadil si ho na hřbet. „Drž se pevně!“ vzkřikl nahoru a mladík ho objal kolem štíhlého krku. „Dnes jsme zjistili, jakou silou disponuješ, zítra zjistíme jak ji můžeš využít, aniž bys přitom byl zesláblý jako nyní,“ pronesl, když se blížili k jeskyni.
„Dobře,“ souhlasil.

V jeskyni se Daragh sklonil a Nazary z něj sklouzl. Lehl si na slámu a zavřel oči. Nechtělo se mu spát, jen si potřeboval odpočinout. Přehodil si ruku přes oči a jen tak přemýšlel. Nechtěl myslet na to, co bude po jeho tréninku. Jedno však tušil. Nezemře. Ač tu byl jen jeden jediný den, stihl poznat, že Daragh je ve skutečnosti drak, o kterém slyšel jen v jediné legendě. V té co mu jednou vyprávěla matka.
Drak, který se toulá po čarodějném světě se strašlivým prokletím, ale raději setrvává v takovém stavu, kdy nikomu nemůže ublížit. Mohl by být člověkem, ale musel by přinutit prvorozeného města vzít si svůj život pro ten jeho.
Usmál se.
„Copak tě tak pobavilo?“ optal se Daragh, který ho pozoroval stočený ze svého místa. Nazary sebou trhl. Myslel si, že už spí.
„Jen jsem si vzpomněl na legendy, co se o tobě povídají.“
„A?“
„Neřekl bych, že jsi tak zlý, jak se tě snaží vykreslit.“
„Proč myslíš? Ještě stále se ze mě může stát lítá saň, která si tě dá k snídani,“ pronesl zcela vážně a Nazary se při té představě bezděky zachvěl.
„Nějak ti to nevěřím,“ odvětil, ale v duchu se třásl jako osika.
„Jako syn Nieluna bys měl vědět, že nemůžeš věřit nikomu, ne?“
„Máš pravdu. Nevěřím nikomu. Jen sobě a své dýce. Avšak vím, že pokud bys mě chtěl zabít, prostě bys to udělal a nedebatoval tu se mnou o tom.“
„Možná máš pravdu. Měli bychom si odpočinout, Nazary.“
Mladík zívl. „Ano. Dobrou noc, mistře!“
„Dobrou noc, žáku!“

Poklekl na jedno koleno a nakonec si lehl vedle spícího mladíka. Nic nedělal, téměř ani nedýchal, aby nenarušil jeho klidný spánek. Jen ležel a pozoroval ho. Chtěl by ho obejmout, sevřít v náruči, ale to si nemohl dovolit.
Náhle mladík prudce otevřel své smaragdově zelené oči. Muž sebou trhl, ale dál se ani nehnul. Nazary si ho zvědavě prohlížel. Znovu se mu o něm zdálo. „Kdo jsi?“ odvážil se zeptat.
„Ani přítel, ani nepřítel,“ odvětil muž sametově.
„Proč za mnou chodíš ve snech? Je to nějaké znamení?“
„Možná,“ pronesl. V očích mu zaplál prazvláštní oheň. Oheň touhy, kterou se snažil marně potlačit.
„Existuješ někde v dáli?“ vyptával se mladý mág zvědavě.
„Možná…,“ zopakoval. Nechtěl toho prozradit mnoho. Přisunul se k němu blíž a pohladil ho po tváři. Věděl, že riskuje, ale mladík se domníval, že se mu jen zdá.
Nazaryho překvapilo, jak hřejivou dlaň neznámý ze snu má. Přitiskl se k ní blíž a znovu zavřel oči. Muž ho ještě pohladil po čele, čímž ho poslal zpět do říše snů. Avšak sám ještě dlouho ležel a sledoval jeho tvář.
Byl v pokušení, v obrovském pokušení, ale dokázal ho ovládnout. Nakonec však přeci jen udělal malý ústupek. Sklonil se a mladíka políbil na čelo. Pak se zvedl a se znamením měsíce se opět rozplynul ve stínech.

„Vstávej, mladý čaroději!“ probudil ho opět Daragh. Avšak Nazarymu se nechtělo ze snu, kde ho provázel neznámý muž. Líbil se mu, chtěl o něm vědět více. Avšak on byl tak tajemný.
„Nazary!“ ozval se drak ostře a mladík byl okamžitě vzhůru. Rychle se posadil a promnul si oči.
„Neříkej mi, prosím, že začínáme stejně brzy jako včera,“ zaškemral a drak se v duchu usmál.
„Dnes ne. Potřeboval jsi načerpat ztracenou sílu ze včerejška. Ale nyní pojď, musíme pokračovat v tréninku.
Vyšli ven a Nazary si všiml, že skutečně slunce stojí už vysoko na obloze. Byl zvědavý co budou dělat dnes.
„Přivolej svého dráčka, čaroději!“ rozkázal Daragh.
Nazary chvíli zmateně mlčel, ale nakonec zvolal „Nyane!“. Dráček okamžitě přiběhl a vyšplhal mu na rameno, jako by právě na tohle čekal.
„Jako jeho pán, můžeš z dráčka načerpávat sílu, která by ti mohla v důležité chvíli chybět. Stejně tak do něj můžeš svou sílu vložit. Dnes tě naučím, jak toho dosáhneš.“
Mladík přikývl a pohladil dráčka po hlavičce. „Zavři oči! Nech Nyana, aby si tě očichal, nech ho aby tě jemně kousl do prstu.“
Nazary se ani nehnul, když ho skutečně dráček jemně kousl do prstu a nepouštěl. Přemýšlel, co má dělat nyní, ale věděl, že mu to Daragh řekne.
„Nyní se soustřeď na vaše spojení. Jste nyní jeden. Můžeš si brát jeho sílu, stejně jako mu můžeš svou dát. Předej mu trochu své síly a pak si ji vezmi zpět a vytvoř z ní magickou kouli síly!“
Mladík udělal, co mu mistr přikazoval a cítil jak do něj proudí síla z mladého dráčka. „Nyní otevři oči!“ přikázal Daragh a Nazary poslechl.
Soustředil se na maximum a vytvořil lehkou ledovou kouli. Byla trochu jiná než ostatní. tušil, že je to spojením mezi ním a Nyanem. Usmál se a poděkoval zvířátku očima. To rozradostněné z toho spojení vykviklo a jemně ho kouslo do krku.
Daragh je oba pozoroval. Věděl, že se nemusí Nazary tolik učit, ale že je toho až tak málo netušil. Zdálo se, že měl talent po nějakém čaroději nebo čarodějce. A byla jen jedna bytost, u které viděl takovéhle nadání. Nayara… Avšak ta už nebyla mezi živými.
Zahnal smutné myšlenky a obrátil pozornost zpět k Nazarymu, který ho sledoval zvláštním zkoumavým pohledem. „Co budeme dělat dál?“
„Nyní budeš už jen trénovat, trénovat a trénovat,“ upozornil ho. „Braň se, čaroději!“ vykřikl a vychrlil na něj plamen ohně. Nazary chvilku očarovaně hleděl na tu krásu, ale okamžitě se vzpamatoval a vrhl proti ohni mocnou kouli ledu. Ten zastavil oheň, zmrazil ho a jako malá ledová kra cinkl o zem.
Nazary zvedl oči k drakovi, který souhlasně přikývl. Avšak to už se na něj hrnuly další a další útoky, ke kterým se přidal i malý Nyan, který se ho svým drobným ohněm snažil usmažit zaživa.
Nazary se nakonec musel začít smát, takže už nebyl chopen nic odrážet, takže ho Daragh raději nechal na pokoji. Místo toho poslouchal jeho smích a cítil, že i jeho duše se tím smíchem zahřívá.

„Znovu jsi přišel?“ optal se tiše mladík ležící na slámě vzhlížeje k muži s vlasy protkanými stříbrem. Ten se na něj mlčky podíval.
„Očekával jsi mě snad?“ pozdvihl obočí.
„Ano,“ přiznal bez okolků mladý čaroděj. Muže to mírně překvapilo, ale nic na to neřekl. Nebylo co říkat. Nehodlal mu prozrazovat kdo je a co chce.
„Jak dlouho se tu chceš ještě zdržet, Nazary?“ ozval se po chvíli ticha, které rušilo jen klidné oddechování draka a Nyana.
„Nevím. Rád bych zůstal navždy, ale vím, že to není možné. Pokud chci Daragha zachránit před dalšími staletími kletby, musím se obětovat.“
Muž k němu poklekl a prudce se k němu sklonil. Zblízka se díval do těch smaragdových očí. „Proč?!“ zasyčel.
„Abych měl klid. Já i Daragh. Jsem posledním z prvorozených této země. Pokud to neudělám já bude prokletý navždy.“
Nyní vypadal neznámý zmateně. „Poslední? Přeci budou ještě další prvorození, tvoji synové.“
Nazary smutně zavrtěl hlavou. „Nebudou,“ odvětil a v očích mu náhle odhodlaně blýsklo. Muž však stále nechápal tyhle pohnutky.
„Proč?“ optal se znovu, tentokrát mírněji.
„Nechci se o tom bavit,“ odvětil a chtěl se otočit na bok, zády k neznámému. Ten mu to však nedovolil. Místo toho ho otočil prudce k sobě a než mohl cokoliv udělat, přitiskl své rty k jeho. Nejprve hrubě, ale pak ten dotek zjemněl a on ho něžně líbal.
Nazary překvapený z tak náhlého výpadu, nebyl schopen odporu. Místo toho neznámému obtočil ruce kolem krku a přitiskl se k němu. Od smrti matky necítil objetí jiného člověka a tak mu v tuhle chvíli bylo všechno jedno.
Avšak muž se náhle odtáhl a zadíval se mu do očí. Jemně mu odsunul pramínek vlasů z čela. „Je tohle ten důvod?“ optal se tiše a něžně ho dál líbal na rty.
Mladík uhnul pohledem. To muži stačilo, aby věděl, že je to pravda. V duchu zaplesal, ale to hned přehlušil měsíční paprsek, který nakoukl do jeskyně.
Ještě jednou políbil Nazaryho a poslal ho s tím polibkem do říše snů. Pak se zvedl, naposledy ho pohladil pohledem a opět se vytratil do temné noci.

Nazary se toho dne probudil dřív než Daragh. Sedl si do rohu jeskyně a opřel si hlavu o kolena. Toužil rozlousknout tajemství neznámého muže ze snu, ale nedařilo se mu to. Nevěděl, kdo to byl, ani proč chodí zrovna do jeho snů. Byl zmatený. Nejen kvůli tomu, že nevěděl, ale kvůli tomu, že ten muž byl jediný kdo znal jeho tajemství. Tajemství, které ho soužilo už dlouho. Proto raději nabídl svůj život drakovi, protože věděl, že otec by ho vydědil, vykázal z města, ale předtím by ho pořádně ponížil.
Zaštkal, ale rychle se rozhlédl, zda ho někdo neslyšel. „Děje se něco, Nazary?“ optal se právě příchozivší Daragh. Mladík sebou trhl.
„Nic, mistře, budeme dnes trénovat?“ zeptal se, aby změnil téma, ale drak se nedal tak snadno odbít.
„Nic se neděje? Kdyby se nic nedělo, tak bys tady neseděl hodinu před svítáním. To není tvým zvykem.“
„Jen mám poslední dobou zvláštní sny,“ pronesl vyhýbavě.
„Zvláštní sny, povídáš? Řekni mi je třeba ti mohu pomoci.“
Mladý mág na něj překvapeně pohlédl. „Copak umíš číst ve snech?“
„Možná,“ odvětil tajemně a Nazary se na něj zadíval. Něco mu totiž připomnělo, možná tón hlasu, možná jen význam toho slova, v něm vyvolalo vzpomínku na muže ze snu. Zkoumavě se zadíval na Daragha. Pak si ale řekl, že to není možné.
„Co se ti tedy zdává?“ optal se ho a mladík mu to vypověděl. Všechno, dokonce i to, co tak dlouho skrýval před světem.
„Tak? Co to tedy znamená?“ optal se ho po svém vyprávění.
„Jak už to tak vypadá, tak jsi se zamiloval drahý Nazary.“
„Zamiloval?!“ vykřikl, ale rychle snížil hlas. „To je přeci hloupost. Nemohl jsem se zamilovat do někoho, kdo vlastně neexistuje.“
„Třeba existuje,“ pronesl tiše drak a odvrátil se od něj. Nazary ho pozoroval a stále přesvědčoval sám sebe, že to není možné. Avšak než stihl své myšlenky nějakým způsobem roztřídit, do jeskyně přilétl Nyan a zběsile kvílel. Nazary se podíval na Daragha a oba rychle vyběhli ven.
„Otcovi vojáci,“ vydechl Nazary a Daragh se narovnal v celé své výšce. „A nejen oni,“ dodal potom a mladík vedle něj se ostře nadechl. V čele vojska totiž jel sám Nielin, král země.
„Nazary!“ zaslechli řev ještě dřív než ho uviděli zblízka. Mladík sebou podvědomě trhl. Drak se na něj poočku podíval. „Pamatuj, že jsi syn Nayary, velké čarodějky své doby,“ pronesl a mírně poklesl v kolenou, jako by mu tak chtěl vyjádřit úctu.
„Tys znal mou matku?“ optal se tiše, ale oči nespouštěl z blížícího se vojska.
„To ona mě uvrhla do téhle podoby. A sama tak přišla o svou čarodějnou moc, která v ní však dřímala, aby byla předána tobě.“
Nazary byl zmateny, ale náhle pochopil, proč mu matka tolik vyprávěla o tom drakovi. chtěla, aby pochopil ještě dřív než se s ním setká. „Proč tě zaklela?“ optal se rychle.
„Protože jsem si dovolil předurčit něco, co se nelíbilo tvému otci.“
„Co to bylo?“
Odpověď však už nedostal, protože k nim dorazil král i se svou družinou. „Takže tady ses schoval,“ ozval se Nielin a úkosem pohlédl na syna. „Nakonec tě musel najít jeden z mých lepších strážných.
Nazary se ušklíbl, ale v duchu mu stále vrtalo hlavou to, co mu řekl Daragh. „Máš na mysli své špehy?“ optal se.
„Říkej si jim jak chceš!“ odsekl král. „Nyní se vrátíme domů!“
„Nenechám se znovu zavřít do zlaté klece. Navíc pokud sis nevšiml je tady jednohlavý drak, což znamená…“
„Což znamená, že půjdeš se mnou domů,“ skočil mu do řeči král.
„Nazary zůstane zde!“ pronesl hlubokým hlasem drak, který do této chvíle mlčel a byl také přehlížen, jako by zde nebyl. „Jsi velice pošetilý králi, když přede mnou neklečíš,“ varoval ho.
„A ty velice drzý, domníváš-li se, že ti svého syna jen tak předám jen pro to, že to kdysi někdo předpověděl.“
Nazary teprve nyní pochopil. Daragh předpověděl, že prvorozený skončí jako oběť jednohlavého draka, a proto ho matka zaklela právě v onoho draka, čímž ho zavázala mladého prince ochránit.
„Zabít!“ přikázal král a do Daragha se opřela sprška šípů a kopí. Drak se zvedl v celé své majestátnosti a zakryl tak mladého mága vlastním tělem. Rozepjal křídla a mohutně zařval. Daragh opět zařičel, ale tentokrát to bylo bolestí. Nazary se do toho chtěl vložit, ale zlostné mrsknutí Daraghova ocasu jeho směrem mu v tom zabránilo.
Drak vychrlil oheň a pár vojáků zabil, ale jeho otec jich měl ještě v zásobě víc než dost. Znovu se na Daragha spustilo mračno kopí a šípů. Drak poklesl.
Nazary už se na to nemohl dívat, protože tím, že si uvědomil, kdo je Daragh, byl ochotný pro něj riskovat svůj život. Sáhl po dýce, kterou nosil stále u sebe. Usmál se na Nyana, který mu seděl na rameni a bodl.
Nyan vřískl a upoutal tak pozornost bílého draka. Ten se otočil a jediné co viděl, byla dýka, která se zabodla do mladíkova srdce.
„NAZARY!“ zařval a kolem něj se objevila stříbřitá měsíční záře. Kletba byla zlomena. Nazary klesl na kolena a z úst vyplivl krev. Avšak usmíval se. Místo draka nyní stál muž s vlasy prokvetlými stříbrem. Rozběhl se k Nazarymu a zachytil ho do náruče.
Klesl na koleno a tiskl ho k sobě.
„Ty jsi ten muž z mých snů,“ vydechl slabě.
„Ano. Nemluv, Nazary!“ přikázal mu jemně. „Tys to ale tušil, že?“
Mladík už neodpověděl, protože už neměl sílu. Jen se lehce usmál a pokojně zavřel oči. daragh natáhl ruku nad ránu, chtěl se pokusit ho vyléčit. Avšak Nyan mu sklíčeně položil hlavičku na stehno a on poznal, že je pozdě.
Daragh se zvedl s mladým mágem v náruči. Odnesl ho do jeskyně, kde ho opatrně položil na slámu, kterou používal jako postel. Něžně ho pohladil po tváři. Poté rozhodně vyšel ven.
„Chceš-li se bít, králi, tak tas!“ zasyčel hlasem, člověka, který už nemá co ztratit a tasil svůj kord.
Král na něj mlčky hleděl. „Nehodlám se bít, Daraghu,“ pronesl. „Jen jsem chtěl zpět svého syna.“
„Vybral sis zajímavý způsob jak mu to dokázat. Jak ho k sobě připoutat. Zavřít ho do vězení čtyř stěn?“
„Myslel jsem, že ho tak ochráním!“
„Předčím?!“
„Před tebou!“
Daragh se zarazil. „Právě já jsem ho měl chránit, pamatuješ? Tvá žena riskovala svůj život, aby ho ochránila, aby stvořila mě! Takhle ses jí odvděčil?“
„Tohle nebudu poslouchat!“ zařval král a vrhl se s taseným mečem na Daragha, který rozpřáhl ruce, připraven dojít klidu.
Avšak to mu nebylo dopřáno, protože se z jeskyně vynořil Nyan a zoufale zakvílel. Proto Daragh udeřil král plochou stranou svého meče a rozběhl se dovnitř. Klesl vedle Nazaryho a uviděl, že se rána zacelila. Nic nechápal, ale pak si všiml, jak se nad něj sklání Nyan a pláče na místo, kde rána zela.
Nyní to byl Daragh, kdo pochopil. Nyan dokázal léčit svými slzami. „No tak, Nazary!“ zaprosil a uchopil mladíkovu dlaň do své.
Tomu se zachvěla víčka, ale nevypadalo to, že by se chtěl probudit. Náhle prudce otevřel oči a nadechl se zhluboka vzduchu, jako by se vrátil z daleka. I když vlastně vrátil. Právě byl vyrván ze spárů Smrti.
Díval se do očí Daragha a nezmohl se ani na slovo. „Pochopil jsem,“ pronesl tiše a Daragh se jenom usmál.
„Já vím,“ odvětil. „Nemohl jsem ti nic říci, nemohl jsem prozradit, že se dokážu změnit v člověka. Bylo to vždy jen na chvíli, ale tu chvíli jsem vždy chtěl strávit s tebou.“
„Chtěl sis mě získat sny?“ optal se lehce.
Daragh si lehl vedle něj, jako v noci, kdy ho poprvé políbil. „Co když ano?“
„Možná se ti to povedlo,“ vydechl Nazary a zavřel oči.
„Odpočiň si, drahý Nazary. Vše zlé je za námi. Už je konec.“
„Ne,“ zamumlal mladý mág se zavřenýma očima a lehkým úsměvem na rtech. „Tohle všechno je teprve začátek, a ty to víš.“
Daragh se také usmál a přitáhl si ho do náruče. „Máš pravdu, čaroději. Tohle vše je teprve začátek,“ zašeptal mu do ucha a spokojeně usnul, neboť se k nim stulil Nyan, který je oba zavedl do spánku.

Nad ležícím králem se sklonila štíhlá postava. Natáhla ruku a on ji bez námitek následoval. Poznal jiskřící oči své ženy, své drahé Nyary. A poprvé po deseti letech se mu na rtech objevil úsměv. Věděl, že už teď bude vše dobré.
Že je na cestě do ráje… Za svou láskou…


2 komentáře:

  1. na chvilku jsi mě vyděsila ale skončilo to dobře

    OdpovědětVymazat
  2. Líbil se mi příběh, ale chybělo mi víc o drakovi a kdo to vlastně je, kromě toho, že má chránit prince. Ale četlo se to moc dobře a překlad je super.

    OdpovědětVymazat